Zdeněk Dryšl

Zelí patří k naší nejznámější zelenině. Dříve nechybělo v žádné domácnosti, kde se s láskou nakládalo. Domácí kysané zelí má skvělou chuť a dodnes pomáhá utužovat zdraví.

Výpadky paměti potkají i ty nejlepší herce. Nápověda v portále ne vždy zachrání situaci, a tak na scéně vznikají úsměvné i trapné momenty plné improvizace.

Lhostejnost a věčné nadávání nejsou projevem síly. Cynismus člověka jen izoluje od okolí, přitom i obyčejný úsměv či pozdrav dokážou zlepšit den i vztahy.

S koncem léta se otevírají vinné sklípky. Burčák i dobré víno přinášejí radost, utužují přátelství a podle starých rčení vracejí sílu. Hlavně s nimi zacházet s rozumem.

Zážitek ze silné bouřky v dětství připomíná, jak vzácná je voda. V době sucha a vedra bychom neměli hudrat na nečekanou přeháňku, ale být vděční za osvěžující déšť.

Rajčata patří mezi nejoblíbenější plodiny českých zahrádkářů. Přesto dodnes budí otázku, zda jsou zeleninou, nebo ovocem.

Čeština je podle Zdeňka Dryšla bohatý jazyk, který si často poradí sám. Přesto ji podle něj stále více vytlačují cizí výrazy a zbytečně složitá slovní spojení.

S nástupem mobilů a umělé inteligence mizí ze světa staré poštovní schránky i budky. Neodchází však s technickým pokrokem z našich životů i schopnost si naslouchat?

Drobky na zemi, rozlité kafe nebo boty, co najednou tlačí. Smůla a drobné nehody potkají občas každého z nás. Nemůže ale být takový smolný den nakonec k něčemu dobrý?

Potlesk je pro umělce tou největší odměnou. Co se však stane, když upřímné ovace vestoje nahradí manipulace a ze spontánního zážitku se stane jen průměrná zvyklost?