Zdeněk Lukeš: Na Václavském Václaváku
Na Václavském náměstí v Praze stojí teď stan a v něm jsou velmi zajímavé fotografie. Představují novodobou historii tohoto podivuhodného prostoru, jak ji zachytil od padesátých do osmdesátých let fotograf Vilém Kropp. Ten pracoval v redakci deníku Práce, která měla sídlo právě na náměstí. Z okna pozoroval čilý ruch a fotografoval vše, co ho zaujalo. Vedle snímků pro potřeby redakce ale dokumentoval i pro vlastní potěšení. Tak vzniklo mnoho obrázků, které zachycují nejen oficiální události, jako byly májové průvody, stavba metra, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd prvního kosmonauta Gagarina, ale také drobné epizody - kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda, ořezávání větví stromů... Další snímky dokumentují prvky, které už dávno zmizely: tramvaje, automat Koruna, pruhovaný válec, z něhož řídil strážník dopravu na Můstku ...
Fotografie jsou vesměs černobílé, ale mají atmosféru, kterou žádná barva nenahradí. Často jsou to takové minipříběhy, které někdy dostávají pointu až s časovým odstupem, jako na zem odložené heslo do májové manifestace na několika oddělených transparentech.
Václavské náměstí mám moc rád a nepatřím k těm, kteří lamentují nad jeho současným stavem. Je tu už základní rozpor: náměstí nebo spíš nedokončený bulvár? Vždy mne na něm fascinoval kontrast mezi nablýskanými fasádami s drahými obchody a periferní atmosférou průchodů a dvorků, mezi elegantními businessmany v anglických oblecích, proudícími po chodnících jak na Páté Avenue, a žebrajícími bezdomovci, či mezi naparáděnými dámami z vyšších společenských vrstev a prostitutkami, postávajícími na nárožích. Je tu přítomno vše v jediném bodě i okamžiku: lesk a bída velkoměsta, blyštivá city i otřískaná periferie zároveň.
I ty události, které jsem v tomto prostoru zažil, byly nejrůznějšího charakteru: demonstrace na podporu režimu, ale i protesty, jako byl Palachův týden. Znám dobře i noční Václavák, neboť jsem pár týdnů bydlel v matčině atelieru v podkroví paláce U Stýblů neboli Alfa. V noci jsem spával neklidně, protože se mi do mozku zapichovala rudá neonová hvězda na kupoli paláce Ligna v sousedství. Ve dne jsem obíhal četné biografy a stravoval se v neméně četných bistrech a automatech. Za tmy se měnilo náměstí na jakýsi Bronx, ale ve dne bylo celkem přívětivé. Tak tomu je ostatně dosud.
Ve stanu jsou vedle fotografií i projekty na novou úpravu Václavského náměstí od studia Cigler - Marani. Odklání se jedna větev magistrály, která oddělila hlavní dominantu - Národní muzeum - od náměstí. Vrací se sem zdvojená alej stromů, prostor se kultivuje. Otevřená zůstává otázka případného návratu tramvají. Projekt je to precizní, vychází z dobré znalosti historie. Auta zmizí v podzemních garážích, objeví se lavičky a vodní prvky... To je všechno v pořádku. Je jasné, že v tak cenné lokalitě bude přibývat kvalitně opravených domů a luxusní obchody budou dominovat. Přiznám se však, že bych si docela přál, aby se alespoň něco z té atmosféry, kterou zachycují živé Kroppovy snímky, podařilo zachovat.
Autor je historik architektury
