Zdravotnictví potřebuje nové koště, ale opravdu nové
Nový ministr vždycky vzbudí pozornost a hodně záleží na tom, jaký vyvolá první dojem. Jozef Kubinyi to má od začátku těžké. Předem jeho autoritu zpochybnil prezident - upozornil, že je bývalý komunista a zapochyboval o jeho kompetenci. Přitom Kubinyi nasedá na draka, jakým se stává každý zdravotnický systém, který se zadlužuje. Řídit takovou příšeru poté, co byla odvolána sice odvážná, nakonec ale mimořádně neoblíbená ministryně Marie Součková, to by dokázal snad jen svatý František, anebo taoistický mudrc. Místo ministra je v obecné nevážnosti a Jozef Kubinyi bude mít co dělat, aby nebyl ostatním k smíchu.
Stoprocentní přerozdělování, platba podle diagnóz, zákon o zdravotnických zařízeních..... V takových a podobných zdravotnických termínech se dnes málokdo vyzná, každý z nich ale skrývá několik vážných a spletitých problémů, které bude třeba vyřešit. Ministr se v každém z nich může snadno utopit, pokud si předem neujasní hlavní cíl, kterého chce dosáhnout. Znamená to především pojmenovat, v čem je teď hlavní zdravotnický problém.
V zásadě je to odborná otázka, v tuto chvíli ale na ni neodpovídá žádná kvalitní studie. Jak dotázaní experti, tak politici odpovídají intuitivně, na základě několika zkušeností. Činí tak i ministr Jozef Kubinyi, když říká, že by chtěl zmapovat finanční toky a zjistit, kde jsou finanční i odborné rezervy. Jde o peníze, bezpochyby. Pokud by ministr využil nabídku ministerstva financí a nově i Světové banky a s pomocí jejich expertů navrhl průhledný a efektivní systém financování, byl by to dobrý krok a nezapomenutelná zásluha.
Jenže to nebude stačit. Než se systém navrhne, přepíše do zákonů a prosadí, uplyne nejméně rok - a to ještě člověk musí být velký optimista, aby tomu věřil. Do té doby se ale na účtu zdravotnictví budou objevovat další a další dluhy, které bude třeba nějak sprovodit ze světa. A ministr financí dal dostatečně zřetelně najevo, že státní pokladna nepomůže.
Je tedy možné si představit ministra zdravotnictví, že třeba už za rok bude ve slepé uličce, kdy na něm všechny nejmocnější zdravotnické lobby budou žádat peníze s argumenty, že když nedá miliardy, zkrachuje zdravotnictví a pacienti začnou zbytečně umírat. Pak může Kubinyi po vzoru Součkové zvolit harakiri a jít pro peníze za Sobotkou.
Ministr by tedy měl nějak zasáhnout dříve a do příštího roku zastavit úniky peněz. Může k tomu využít řadu dílčích odborných analýz, hlavně ale použít zdravý selský rozum. A hned na začátku si uvědomit, proti čemu a proti komu vlastně bojuje.
Zjednodušeně řečeno, ve zdravotnictví je spousta nemocnic, spousta pracovních míst i spousta přístrojů zbytečně. Existují, protože dávají obživu lidem, kteří pro veřejnost nedělají nic přespříliš užitečného. Tito lidé jsou dost silní, aby hledali chyby v navržených reformách, prosazovali do zákonů pozměňovací návrhy a hledali pro sebe výjimky. Není důvod si myslet, že budou šetřit právě Kubinyiho. Naopak, vědí, že poměry přitvrzují a své posty budou hájit všemi prostředky.
Představme si úplně jednoduché řešení celého problému. Ať se ministr domluví s pojišťovnami a škrtne zdravotníkům desetinu jejich příjmů. Přitom nemusí škrtat úplně každému, ale jen v okresech, které mají očividně větší výdaje, než je průměr republiky. Možná se na tom dohodli tamní pojišťováci, nemocnice a jejich dodavatelé, ale žádný racionální důvod to nemá. Pokud vytipované okresy na škrty nepřistoupí, může ministr zkontrolovat, jak nemocnice využívají své přístroje a jak kvalitně s nimi léčí. Pak může krajským úředníkům poradit, kde jsou škrty možné. Prostě inventura.
Aby se mluvilo konkrétně - z nemocnice v Kolíně je do čáslavské dvacet kilometrů a mezi nimi je ještě Kutná Hora. Co by se stalo se zdravím občanů, kdyby se nejméně kvalitní z nich zrušila? Velmi pravděpodobně vůbec nic. Samozřejmě by takový plán způsobil bouři. Ovšem zase jen od těch zbytečných, kteří jsou stejně od začátku proti každé reformě. Kubinyi by takovým způsobem zabil dvě mouchy jednou ranou - jednak by ušetřil, jednak by se zbavil svých nejvážnějších odpůrců.
Proti takovému plánu může být celá řada námitek. Racionální je především ta, že odpor může být natolik prudký, až lékaři zapomenou léčit a začnou se místo toho starat o politiku. Proto je třeba vysvětlovat, začít se s tím může třeba hned. Také je otázka, jak se takový postup může líbit levicové vládě. Námitka sociálních demokratů by nejspíš zněla, že řada ordinací nebo nemocnic vyloučených ze zdravotního pojištění nezanikne, ale bude dál léčit za peníze. Takovou konkurencí může být ohrožen celý zdravotní systém, protože k soukromníkům utečou ti bohatí a kdo bude veřejné zdravotnictví platit. Ale takovou obavu lze snadno vyvrátit. Vyloučeni budou prokazatelně ti slabší jejich konkurence se nikdo bát nemusí.
Ministr Jozef Kubinyi zkrátka může chodit kolem horké kaše a připravovat reformu, jak to už dělala celá řada jeho předchůdců. Anebo si může vyhrnout rukávy a začít jednat.
