Zdravotnictví v rukou bláznů

Blázni si mezi sebou povídají, každý ale jen o tom svém, přecházejí od tématu k tématu a skončí něčím jiným, než začnou. Občas se pohádají a někoho srazí do vody. Přitom jsou v nejisté situaci - jako blázni plují proudem neznámé řeky, tak zdravotnictví je, jak se dnes říká, v krizi.

Co se například stalo v uplynulém týdnu? Nejdříve se sešla koaliční komise, aby domluvila způsob financování zdravotnictví v příštím roce. Její členové se ale na ničem významném nedohodli, a tak všechno zřejmě dopadne tak, že ministryně Marie Součkové dokončí úhradové vyhlášky na zdravotní péči i na léky. Začala je psát bez ohledu na nutnou úspornou reformu, a tak se přes všechny řeči o šetření budou i v příštím roce peníze utrácet dosavadním tempem. Ministryně sice tvrdí, že se finance ušetří, ale nemůže to doložit - a tak kdo chce, může jí věřit. Vyhláškami bylo možné uspořit až deset miliard korun, zadlužené zdravotnictví situaci nevyužilo. Až tedy budou napřesrok nemocnice i pojišťovny zase lkát, že nemají dostatečné příjmy, může se jich daňový poplatník zeptat: kde jste byli, když bylo možné omezit výdaje? Proč jste mlčeli?

Média si ovšem daleko více všímala jiné, byť z pohledu celku méně významné události. Povyk spustili lékaři, profesoři a akademici z Prahy, protože dostali do rukou plán o rušení dětských klinik. Ze sto pěti, co jich dnes má Česká republika, bude zrušeno plných čtyřicet osm. To ovšem z pohledu Pražáků zase tak velký problém není, vadí jim pouze záměr zlikvidovat jednu z nich - dětskou kliniku v Praze na Karlově.

Skutečně není třeba tolik dětských oddělení a jistě je dobře, když se jejich počet omezí. Některá z nich se ale mohou likvidaci účinně bránit. První je skutečně Karlov. V Praze by měly zůstat dvě kliniky a není pochyb o tom, že jednou z nich by měl být Motol, protože je největší. Proč je ale druhým zachráněným ústavem klinika v Krči? Na Karlově přece mají unikátní výzkumné pracoviště, které jako jediné v republice léčí vrozené metabolické poruchy. Ministerský návrh počítá s tím, že se tento výzkum přesune do Krče, která za tím účelem své dětské oddělení bude rozšiřovat téměř na trojnásobek. V tom skutečně není logika.

Lékaři odpověděli úspěšnou mediální kampaní a ministryně musela své návrhy stáhnout. Aby ale nevyšla úplně naprázdno, našla si záminku a odvolala ředitele Všeobecné fakultní nemocnice Martina Holcáta, pod kterého karlovská klinika patří.

Aby to nemělo už vůbec žádnou logiku, mohou si pamětníci vzpomenout na události letošního března, kdy ministryně a někteří poslanci prosazovali ve sněmovně mimořádné čtyři miliardy pro dětskou kliniku v Motole. Sněmovna tehdy ministryni odmítla s tím, ať nejdříve přinese koncepci pediatrické péče. Ministryně tedy neškrtala proto, aby ušetřila, ale aby mohla dále utrácet. Smysl to celé nemá, to by ale člověk neměl na lodi bláznů čekat. Přesto je možné udělat nějaký závěr.

Loď bláznů pluje s proudem. A když někdo chce zakormidlovat ke břehu, nemá vůbec šanci - to připomíná výroba úhradových vyhlášek.

Pokud něco funguje, na lodi bláznů je normální, když se to rozbije ještě předtím, než se najde náhrada. Když někdo likvidaci potřebného zařízení zabrání, musí být zničen alespoň on sám - taková je historie karlovské kliniky.

Nezbývá tedy českému zdravotnictví nic jiného než propadnou fatalismu? Rozumně utrácet peníze totiž nikdo nechce, a pokud se začne předstírat, že se přece jen šetří, pak pouze proto, aby se mohlo vzápětí utrácet ještě víc. Jenže fatalismu propadat není správné.

Závěr je zatím tristní - ve zdravotnictví se v příštím roce ještě nezačne šetřit. Do ledna má ale být připravena reforma na další roky. To znamená přece jen jisté východisko: politici i obyčejní lidé vědí, na jaké lodi se to pluje. Pokusy zakotvit loď strženou proudem tedy neustanou.