Že by Medvěděv?

A za druhé: Panovnická nominace Dmitrije Medvědova je jen další kouřovou clonou a 2. března místo prvního muže v Kremlu i v zemi bude zastávat někdo úplně jiný.

Pro první variantu mluví fakt, že pokud Putin chce, aby lid jeho volání uposlechl, musí mu dát čas na to, aby jeho laskavé doporučení strávil. Své si přirozeně žádá i příslušná mediální kampaň, která ze sice obecně známého, ale popravdě řečeno málo výrazného špičkového státního úředníka udělá plnokrevného politika, ne-li politického lídra. Tohle ruská média a tzv. političtí technologové bezchybně umějí a ruští voliči jim svou apatičností a sklonem respektovat vládu silné ruky výtečné výsledky jejich propagandistické práce značně usnadňují.

A je tu samozřejmě i další důvod, proč by prezidentem, zvoleným na doporučení Toho, Kdo Ví A Umí Všechno, mohl být právě Medvěděv. Podle úterního vydání listu Vedomosti je ze všech myslitelných kandidátů nejslabší a nejtvárnější. Nepřímo to naznačil i Putin sám, který prohlásil, že Medvěděva dobře zná plných 17 let a že za jeho profesionální kvality se může zaručit.

Ruský prezident ví, co říká: Medvěděv sice není přímo z líhně někdejší KGB, ale patří do skupiny pitěrských právníků (podobně jako například politický představitel ruského prezident a Jižním federálním okruhu Dmitrij Kozak) a je nedílnou součástí Putinova tzv, pitěrského klanu, tedy souručenství kolegů a přátel, které Petrohraďan Putin do Moskvy přivedl právě z bývalé ruské metropole. Po podobné kariéře, jako za sebou před prezidentským křeslem měl sám Putin (Medvěděv byl úředníkem kremelské administrativy a po odchodu do funkce vicepremiéra dokonce jejím šéfem), je tento muž patrně považován (také jako sám Putin vůči Jelcinovi) za bezvýhradně loajálního. Tak loajálního, že kdyby toho bylo z jakéhokoli důvodu zapotřebí, tento muž bez reptání a zaváhání Kreml předčasně vyklidí a svému dobrodinci tak umožní, aby se do nejdůležitějšího úřadu v Rusku vrátil.

Přestože někteří analytici tyto vlastnosti připisovali dalšímu korunnímu princi Sergeji Ivanovovi, Putin zřejmě prozíravě uvážil, že tento generál Federální bezpečnostní služby (FSB), ať zatím bezvýhradně věrný, by mohl mít sklon k tajněpolicejním hrátkám a tudíž schopnost uspořádat palácový převrat, jemuž by dnešní prezident nemusel umět účinně čelit. Medvěděv je zkrátka muž který budí méně pobavených pošklebků než náhle se zrodivší přestárlý premiér a další možný dědic trůnu Viktor Zubkov, ale hlavní požadovanou vlastnost, tedy absolutní tvárnost, má taky. Navíc Putina vzápětí vybídl, zda by se v případě svého zvolení hlavou státu nechtěl stát ruským premiérem. Což je bezesporu výsledek vyšší, ba nejvyšší režie.

Pro variantu druhou, tedy variantu dalšího klamného manévru, který se tentokrát jmenuje Dmitrij Medvěděv, mluví hlavně to, že ruský prezident si v chladnokrevných politických piruetách tohoto druhu libuje stejně, jako jeho předchůdce Jelcin ve svých poněkud pošetilých "kádrových rošádičkách". Rozdíl je snad jen v tom, že Putinovo konání je mnohem racionálnější a sleduje jasný cíl - udržet si i po 2. březnu 2008 absolutní moc.

Závěrečnou podobu pondělnímu Putinovu kroku by mohla dát nadcházející minská jednání 12. a 13. prosince. Pokud tento státní svazek po deseti letech platonických slov a gest opravdu vznikne a přinese skutečnou Unii Ruska a Běloruska, jejímž prezidentem by se stal Vladimír Putin a jejíž pravomoci by těm ruským byly nadřazeny, byly by všechny otázky, týkající se uchování kontinuity státní moci v Rusku definitivně zodpovězeny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .