Zelenost našich velkých stran

To je sice v pořádku, až na to - domnívám se - že na to přišly pozdě. Stačí, budou-li zelené ambice podporovat ve sněmovně. Každá strana má přece svůj program - ten sice lidi nečtou, ale myslí si, že vědí, co ta jejich strana chce. A ani občanští ani sociální demokraté se nejmenují Zelení demokraté. Jmenují se tak, jak se jmenují. To, že je potřeba chovat se šetrně k prostředí, v němž žijeme a chránit ho, to je znalost, kterou je sice třeba stále připomínat, ale přináší nám ji prosté pobývání na této planetě, to nemusí objevovat žádná politická strana.

Ekologií, ubýváním zelenosti našeho prostředí se zabývají zelení. To je hlavní bod jejich politického programu, který nevypadá politicky, neboť musí být založen na odborných fyzikálních, chemických, biologických, ekonomických a já nevím jakých ještě znalostech. Názorným příkladem absence takových znalostí je i shora uvedený místopředseda ODS, jenž se má stát při tom jakousi výkladní skříní strany v ekologii. Ten říká, že, cituji podle Lidových novin, příroda je nedílnou součástí našeho fungování a musíme a s ní žít v symbióze, musíme jít cestou energetických úspor a rozumného chování, konec citátu, což je sice velmi rozumné, ale na druhé straně je to obecné konstatování všech racionálně uvažujících občanů. Na druhé straně ale prohlašuje, že ví, co jsou skleníkové plyny, narážeje zřejmě na neznalost dříve Zelené, dnes Sociální demokratky, Olgy Zubové, ovšem v dalším říká, cituji, ale nedokážu to přesně specifikovat podle těch vzorců, konec citátu. Podle jakých vzorců! Přece skleníkové plyny jsou všechny plyny, které vznikají dokonalým, nebo nedokonalým spalováním čehokoli, to je v drtivé většině oxid uhličitý, v nepatrné míře to mohou být nespálené uhlovodíky či jiné nespálené uhlíkaté látky.

Říkal jsem, že program Zelených nevypadá politicky. Ve svých důsledcích ale politický je, neboť k prosazení svých cílů potřebují Zelení souhlas Parlamentu, potřebují legislativní krytí. A to nezískají všeobecnými konstatováními, že musíme žít s přírodou v symbióze, ale jen vysoce odbornými argumenty. Celé zelené hnutí je totiž v podstatě protitržní, neboť omezováním a regulací tržní hospodářství omezuje a klade mu překážky. Tady vidím největší rozpor naší strany Zelených. Omezování a regulace tržního hospodářství, kde je to nutné, je totiž spíše levicový prvek a snad všechny evropské zelené strany vystupují také na levicové straně politického spektra. U nás jsou ovšem dnes levicoví především zelení fundamentalisté, přenášeči žab přes frekventované silnice, či recesisté, co se přivazují řetězy u plotů jaderných elektráren nebo kolejím, kudy mají přivážet jaderné palivo.

Tomu navíc vůbec nerozumím - a to je, domnívám se, celoevropský problém Zelených: i když se Zelení zasloužili o šetření energiemi a o využívání alternativních zdrojů energie, přece nemohou v jednadvacátém století s vážnou tváří tvrdit, že jsou zároveň proti jaderným elektrárnám i proti skleníkovým plynům. Přece jakkoli úzkostné šetření s energiemi a jakkoli masivní využití alternativních zdrojů nemůže pokrýt jakkoli úsporné požadavky moderní společnosti. Nelze prostě existovat - při současných znalostech - buď bez jaderných nebo uhelných, či jiné druhy hořlavých materiálů spalujících, elektráren.

Čeští zelení plnili ještě jinou, po výtce politickou funkci. Snahy, toužící po respektování přírody a její funkce byly naprosto přirozené po čtyřicetileté vládě komunistické totality, která přírodu respektovala jen tehdy, když se jí to hodilo, což bylo málokdy. Zelené proto volili lidé, kteří prostě nechtěli volit žádnou z velkých stran a přitom mohli mít pocit, že se rozhodují podle svého svědomí. Byli tedy Zelení pro ně jakousi protestní stranou, takovou, jakou byly dříve jiné menší strany jako Unie svobody, nebo Evropští demokraté.

Tak či onak si dokázali Zelení - a to i u nás - vydobýt budování zařízení pro získávání alternativních zdrojů energie, šetření energií, omezení jízd kamionů a jiné věci. Ale hlavně - dokázali přesvědčit společnost o respektování přírody a životního prostředí. Toho, v němž žijeme. Zdá se mi proto poněkud konjunkturální zařazovat teď jejich program do programu velkých stran, když je možné, že se Zelení bohužel nedostanou do Poslanecké sněmovny. Proč si na to velké strany nevzpomněly dřív?

Doufejme tedy, že se tam Zelení dostanou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .