Zmrazený symbol
tak bychom asi mohli nejtrefněji pojmenovat fakt, který v Moskvě vešel ve známost minulý týden. Pozastavení stavby oznámil šéf objednavatelské firmy ST toner Šalva Čigirinskij. Tento podnikatel, který už vybudoval řadu moskevských mrakodrapů, prohlásil, že v době, kdy je s ohledem na celosvětovou finanční krizi i v Rusku velmi těžké získat úvěry, pro pokračovat ve výstavbě bylo pro jeho společnost příliš velké riziko.
Přibližme si stavbu, která se jistě má stát symbolem nového, sebevědomého, dynamického a hlavně bohatého Ruska. Budova má být vysoká 612 metrů. Na celkové ploše téměř půl milionu čtverečních metrů budou k dispozici kancelářské prostory, luxusní byty, této kategorii odpovídající obchodní síť, bary, restaurace a také garážová státní pro celkem tři tisíce aut. V roce 2007 se celeková cena této stavby odhadovala a půldruhé miliardy amerických dolarů. Stavba měla být dokončena v roce 2012 a do plného provozu uvedena o dva roky později. Jak říká ředitel moskevského Ústavu problémů globalizace, dlouho měl dojem, že právě mrakodrapy v přepychovém obchodním a podnikatelském centru Moskva City porostou jako egyptské pyramidy dál a dál, bez ohledu na cokoli. Finanční krize je však neúprosná a stranou musí jít i takové symboly nové ruské velikosti jako je právě věžový palác Rossija. A co si sociolog Michail Děljagin myslí o celém tomto záměru dál. Uveďme si obsáhlý citát: "Byl jsem dlouho přesvědčen, že s takovýmito imidžovými projekty se stát rozloučí až úplně nakonec. Tedy že sice budeme mít problémy s vodovody a kanalizacemi, ale že tyto pomníky nové epochy porostou dál. Jak se ale zdá, sebejistotu našeho státu a jeho orientaci na vlastní,m byť je byrokratické zájmy, jsem jednoduše přecenil. Vyloučeno ovšem není ani to, že pozastavení stavby zároveň poslouží k zaretušování problémů. Které už během stavby vyvstaly. Po Moskvě úporně kolují fámy, že pod částí věže měly být několikapatrové podzemní garáže. Na stěnách rostoucí budovy se ale začaly objevovat praskliny, a tak bylo podzemí v naprosté tichosti zalito betonem." Konec citátu. Na symboly velikosti si Rusko potrpělo odjakživa - stačí vzpomenout si na kremelské historické exponáty Car Zvon a Car Dělo. K tomu ovšem dodejme, že čtyřicetitunový Car Dělo nikdy nevystřelil a stošedesátitunový Car zvon nikdy nevyzváněl. Na počátku sovětské éry přišlo kupříkladu osmimotorové velkoletadlo Maxim Gorkij, které se zřítilo při exhibičním letu, po vítězné druhé světové válce pak 200 m vysoká budova Lomonosovovy univerzity. I v chudých 90. letech vstal z mrtvých velkolepý chrám Krista Spasitele, který v sobě ovšem kromě obvyklé ruské gigantománie nesl i symboliku nápravy stalinské hrůzovlády a návratu k historickému dědictví tisíciletého ruského státu. Komplex Rossija je podle pana Děljagina nejzřetelnějším a nejvýmluvnějším symbolem putinského Ruska. Zastavení jeho výstavby se tedy prý dá taky považovat za symbol, a to za symbol konce onoho putinského Ruska. Což je samozřejmě trochu odvážné a taky účelové tvrzení, ale faktem je, že nejvyšší představitelé ruské federace ustoupili tlaku nejnovějších reálií a slovo krize, které bylo ještě před pár týdny tabu, se rychle zabydlelo i v jejich slovníku. Nu a zastavení výstavby komplexu Rossija je v každém případě signálem, že finanční a ekonomická krize dorazila i do Ruska.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .