Zůstane Turecko kandidátem Evropské unie?

Evropská unie zařadila Turecko na seznam kandidátských zemí teprve loni v prosinci, na vrcholné schůzce svých představitelů v Helsinkách. Předseda turecké vlády Bulet Ecevit uvítal tehdy toto rozhodnutí jako „historický krok“, který bude mít obrovský význam jak pro Turecko, tak pro Evropskou unii.

Turecko předtím o pozvánku do Evropské unie dlouho usilovalo, ačkoli v 80. a 90. letech byla jeho žádost o přijetí vícekrát odmítnuta. Proto bylo jeho nadšení loni v prosinci tak veliké.

Nyní to ale vypadá, jakoby přes všechnu euforii Turecko zapomnělo, že status kandidátské země sebou přináší vedle nesporných výhod i určité závazky a povinnosti. Především jde přece o to, aby se kandidátské země usilovně snažily naplnit dosti vysoké politické a ekonomické standardy, které jsou běžné v Evropské unii a aby splnily tak zvaná „kodaňská kritéria“ - jako předpoklad pro přijetí do unie.

Západní odborníci většinou nepochybují o tom, že Turecko by mohlo během několika let bez velkých potíží dosáhnout vytčených ekonomických cílů, ale od začátku je také jasné, že po politické stránce patří Turecko mezi nejslabší kandidáty na členství v Evropské unii.

Komisař Evropské unie pro rozšíření Guenter Verheugen, který navštívil Turecko naposledy před dvěma týdny, předložil prý nyní turecké vládě seznam doporučení dalekosáhlých politických reforem. Jeho požadavky údajně „šokovaly“ turecké činitele a někteří z nich si prý pak kladli otázku, zda by se Turecko vůbec mělo požadavkům Evropské unie podvolit.

Odborník na turecké záležitosti z bruselského výzkumného střediska pro evropskou politiku Marius Vahl o tom řekl zpravodaji naší stanice: „Zdá se, že v Turecku probíhá boj mezi dvěma různými elementy. Na jedné straně to jsou pro-západně orientovaní lidé, které můžeme považovat za modernizátory a na druhé straně tak zvaná stará garda. Turecká Národní bezpečnostní rada sice nedávno začala relativně otevřeně projednávat záležitosti lidských práv a také otázku Kurdů, ale některé požadavky na Vergheugenově seznamu jsou naprosto zásadní, zcela nevyřešené a neporovnatelné s ostatními kandidátskými zeměmi,“ řekl Marius Vahl.

Podle představ Evropské unie by mělo údajně Turecko buď zrušit anebo reorganizovat převážně vojenskou Národní bezpečnostní radu, která de fakto řídí civilní vládu. Dále by mělo plně respektovat práva kurdské menšiny a povolit kurdské televizní a rozhlasové vysílání.

Komisař Verheugen ve svém dokumentu žádá také například zrušení zákazu mnoha politických stran a navrhuje i změny volebního zákona. Turecko by podle něj mělo radikálně změnit též systém justice a zrušit rozsudek smrti.

Evropská unie kromě toho nabádá Turecko, aby plně dodržovalo svobodu projevu a upozorňuje, že v tureckých věznicích nadále zůstává 46 novinářů.

Je jasné, že kdyby mělo Turecko všechny tyto požadavky splnit, muselo by velmi brzy začít jednat. Mnoho západních politiků ale pochybuje o tom, že Turecko bude schopno dostát takovým závazkům a domnívají se, že se možná dlouho neudrží na cestě k přijetí do Evropské unie.

Odborník na turecké záležitosti z bruselského výzkumného střediska pro evropskou politiku Marius Vahl o tom říká: „Před samitem v Helsinkách se několik členských států Evropské unie - zejména Švédsko a také Německo – stavělo skepticky k turecké kandidatuře. Německo dokonce nedávno odmítlo prodat Turecku tanky kvůli záležitostem lidských práv. Mnozí teď budou zřejmě na Turecko naléhat, aby s tím něco udělalo.“

Kromě všeobecné obavy o dodržování lidských práv mají západoevropské státy s Tureckem i zcela praktické problémy: italské úřady například zadržely tento týden 418 ilegálních migrantů na lodi, která údajně vyplula z jednoho tureckého přístavu. Italské ministerstvo zahraničí si povolalo tureckého velvyslance v Římě a předalo mu v této věci oficiální protest.