Zvolila KDU-ČSL opravdu změnu?
I když se to představitelé KDU-ČSL snažili spíše bagatelizovat, těžko šlo přehlédnout, že jejich strana si přijela do Jihlavy odbýt největší vnitrostranickou konfrontaci ve své moderní historii. Téměř všichni delegáti se shodovali v tom, že je to pro stranu nešťastné.
Místo diskuse nad programem strany byla valná část sjezdu věnována často dramatickým volbám. Přitom KDU-ČSL, která v poslední době ztratila dynamiku, by velmi potřebovala především programovou vzpruhu, protože jinak si i sama brzy přestane být jistá, zda-li má vůbec nějakou budoucí vizi své politiky, nebo se pohybuje pouhou setrvačností. Pouhé poukazy na neoddiskutovatelné místo křesťansko-demokratické politiky mohou brzy přestat stačit, zvláště, když strany tohoto zaměření neprožívají v současné době žádné zvláštní hvězdné období.
Hledání nové tváře politiky KDU-ČSL se tedy v Jihlavě snad až příliš personifikovalo do opravdu ostré konfrontace mezi Cyrilem Svobodou a Janem Kasalem. Jak totiž jinak nazvat situaci, kdy třeba jeden aktérů sporu naznačí spojení svého rivala s blíže neurčenými zájmovými skupinami mimo stranu a jeho styl vyjednávání o stínové vládě charakterizuje jako ještě horší než styl bývalého premiéra Klause, jehož jméno v KDU-ČSL vskutku nemá dobrý zvuk.
Tak jako tak, z konfrontace vyšel jako vítěz Cyril Svoboda a je možné říci, že to byla právě tato konfrontace, která mu k předsednickému křeslu pomohla. Nebýt toho, že reagoval rezignací na trvání své strany na kontroverzní účasti Miroslava Kalouska ve vládě, nebyl by sjezd volební a Svoboda by nebyl předsedou. A jak se zdá, v této funkci bude mít de facto větší vliv na podobu stínové vlády i případné vlády skutečné, než by ho měl jako lídr čtyřkoalice.
Svobodova vzpoura proti bývalému vedení se mu tedy vyplatila a vynesla ho do funkce nejvlivnější. Jako správný vzbouřenec má přirozeně nyní zájem zcela opačný, než byla vzpoura - totiž její co nejrychlejší uklidnění. Půdu si již připravil - na rozdíl od Jana Kasala se ve svém projevu zdržel obviňování a mnohokrát naznačil, že volá ke spolupráci i své oponenty. Samozřejmě na spolupráci především na své budoucí politické kariéře. Jan Kasal ho sice ujistil, že jím získané hlasy nebyly proti Svobodovi, avšak už jen to, zač ho ve svém projevu učinil zodpovědným, nastoluje otázku, zda-li je mezi oběma politiky nepředpojatá spolupráce vůbec možná.
Velmi tvrdě a pejorativně se o novém předsedovi vyjadřovali mnozí delegáti, z nichž někteří do poslední chvíle nevěřili, že je vůbec možné, aby Svoboda odešel jinak, než na hlavu poražen. Právě pro ně je zřejmě určena první diplomatická návštěva po skončení sjezdu. Nový předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda hned v pondělí navštívil Brno, tedy sídlo velké jihomoravské organizace strany.
Postupně prý chce navštívit další velké organizace, zejména na Moravě. Právě zde byl proti němu největší odpor, právě zde má největší oporu bývalý předseda. Jde o jasnou taktiku uklidnění oponentů, tedy zažehnání emocí, které Svobodovi naopak v předsjezdové atmosféře velmi pomáhaly. Je to bezesporu taktika, která není bez naděje na úspěch, koneckonců v kuloárech se proslýchalo, že největší odpor moravských delegátů oslabil Svoboda tím, že přislíbil svou podporu brněnskému senátorovi Šimonovskému na funkci prvního místopředsedy. Svoboda asi nebude zase tak špatný vyjednávač, jak se o něm někdy mluví.
Možná právě náznaky většího Svobodova zájmu o uklidnění vnitrostranické situace hrály roli při jeho volbě. Kasal naproti tomu ani nenaznačil nabídku další spolupráce pro Svobodu, pokud bude zvolen. Skoro se zdálo v podtextu jeho projevu, že člověk, který se obrací na mimostranické skupiny, na média a vyjednává hůře než Klaus, nemá v další politice strany co dělat. To Svoboda směrem ke Kasalovi neudělal a vyplatilo se. Podobně Jan Kasal zaútočil na rádoby vševědoucí komentátory a politology, v poslední době jim nevyšly žádné předpovědi o KDU-ČSL. Mimochodem, tentokrát měl plnou pravdu, málokdo předpovídal, že Kasal nevyhraje. Zdá se, že poptávka po konfrontační rétorice a vyhraněných názorech je obecně nižší, veřejnost, zjevně včetně stranické, vyžaduje spíše přátelskou tvář politiky.
Už bylo zmíněno, že samostatnou kapitolu na sjezdu KDU-ČSL měla tvořit jeho programová část. Měla, ale netvořila. V napjaté volební atmosféře zapadly programové dokumenty i diskuse nad nimi. Je to velká škoda, protože populární tváře je jedna stránka mince politiky, druhou je její skutečný obsah. A s ním mají téměř všechny politické strany jistou potíž.
Nevelký prostor byl věnován také diskusi o postavení KDU-ČSL ve čtyřkoalici. Nedá se proto říci, že by lidovci postoupili dál v jejím vnímání, než jako pragmatického spojení k dosažení moci, i když je jí věnováno velmi vstřícné usnesení. Hlavním problémem čtyřkoalice je to, že působí ne zcela sourodým dojmem a její problémy vypadají často jako obranné reakce jednotlivých součástí v celku, který spolu neladí. Je těžké odhadnout, zda-li se na tom něco změní, když KDU-ČSL bude v jejím rámci zastupovat politik, který působí moderněji a zajisté také liberálněji než jeho předchůdce. Na jedné osobě přece zase tolik nezáleží, záleží spíše na programových prioritách.
Možná by tedy bylo na místě, aby i KDU-ČSL začala s tím, co už dávno zavedly jiné strany, které pochopily, že volební sjezdy nepříliš přejí diskusi o programu a pořádají tzv. programové konference. Něco podobného snad připravuje celá čtyřkoalice, ale své vlastní priority by si měla vyjasnit i sama KDU-ČSL.
Jinak jí může opravdu potkat osud některých historických stran, které zůstaly jako staré stromy - mají pevné kořeny, kmen stromu a větve, ale chybí listí a hlavně plody.
ČRo 6 / RSE
28. května 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
