Adam Drda

„V době noční mezi 14. a 15. březnem 1939 za sněhové vichřice přepadly naši republiku hitlerovské hordy. Bylo to pro mne neuvěřitelné.

Když byly v roce 1938 po Mnichovské dohodě odtrženy od Československa pohraniční oblasti, většina Němců, kteří v nich žili, to vítala. Většina ovšem neznamená všichni.

Statek ve Smetanově Lhotě v jižních Čechách, kde žije Magda Konvalinová, patřil jejím prarodičům z otcovy strany. Jmenovali se Alois a Růžena Bláhovi.

Ve sklepě domu Jána a Evy Mozolákových ve vesnici Krajné na západním Slovensku byl v letech 1944-1945 sklepní úkryt.

Když se studenti Fakulty architektury VUT v Brně v listopadu 1989 dozvěděli, že komunistická policie brutálně demonstranty na pražské Národní třídě, začali stávkovat.

V době pandemie užívají politici, novináři i zdravotníci poměrně často válečné výrazivo: jsme teď „v boji s virem“, musíme se proti nepříteli „sjednotit“ a „vyhrát válku“.

Profesor Miroslav Šik je u nás i v cizině uznávaný architekt a pedagog. V našem příběhu ale mluví o svých rodičích, o bratrovi Jiřím, o tom, co pro něho znamenala emigrace.

Na československých hranicích s Rakouskem a západním Německem pochytala před rokem 1989 pohraniční stráž stovky lidí, kteří se pokoušeli dostat přes tzv. železnou oponu.

Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány legendárnímu hokejistovi a politickému vězni Augustinovi (Gustavovi) Bubníkovi. 

Před sedmdesáti lety se v komunistickém Československu konalo sčítání lidu. Vyplynulo, že tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, mnozí asi formálně.