Adopce na dálku
Jaký smysl mají adopce na dálku? Je vzdělání, které děti díky finanční podpoře sponzorů získají, dobrou výbavou do života v Indii, Africe, či Bělorusku? Mají to v těchto zemích těžší dívky, nebo chlapci? A kdo jsou lidé, kteří dětem posílají peníze?
Program Adopce na dálku® Arcidiecézní charita Praha založila v roce 1993. Od té doby pomohli díky dárcům z celé České republiky ve vzdělávání více než třiceti tisícům nejchudších dětí z rozvojových zemí, všech náboženských vyznání.
Uganda, Zambie, Indie, Konžská republika. Všude tam si můžete vybrat dítě, kterému finančně pomůžete vystudovat a přitom zůstat v jeho přirozeném prostředí. Nesmíte ho však k sobě emocionálně poutat. To je umění, kterému se řada dárců musí učit.
Proč to lidé, kteří často nepatří k nejbohatším, dělají?
„Zdá se nám to jako důležitá a smysluplná věc.“ Říká paní Charlota Tichá, profesí překladatelka, která Charitě pomáhá s překlady dopisů od podporovaných dětí z řady světových jazyků.
„Vždycky se říkalo. Nedávat rybu, ale naučit rybařit. Myslím, že tento projekt, to je ono.“ Říká, a usmívá se.
„Příbuzné, které si člověk vybral srdcem.“ Takové lidi potkává paní Tichá, při dobrovolné práci, v Charitě. Rodina Tichých podporuje zejména děvčata z Indie. Jejich šance na vzdělání je, podle nich, nižší, než u chlapců. A popisuje, jak byla při návštěvě jižní Indie citově zasažena tím, jakou vděčnost podporované indické děti návštěvníkům, dárcům, projevují.
