Český rozhlas kondoloval

Vážená paní Dienstbierová, vážení pozůstalí,

dovolte mi, abych Vám jménem Českého rozhlasu i jménem svým vyjádřil hlubokou soustrast s náhlým úmrtím Jiřího Dienstbiera.

Odešel novinář, politik, skvělý člověk, pro kterého byly zájmy svobodného českého národa vždy přednější než osobní prospěch a který vždy bojoval za svobodu slova.

Ještě stále je v rozhlase mnoho jeho bývalých spolupracovníků, kteří mohou vyprávět o jeho statečnosti v srpnových dnech roku 1968, o jeho slovech a činech, které se mu staly pro jeho další život osudnými. Poté, co v rozhlasovém vysílání protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a po pozdějším podpisu Charty 77 se pro tehdejší vládu stal „nežádoucím“. Jeho chvíle přišla po listopadové revoluci. Stal se prvním ministrem zahraničí našeho svobodného státu. Na jeho úsměv na fotografii z přestřižení ostnatých drátů železné opony nikdo z nás nezapomene.

Pracoval jako zahraniční korespondent Československého rozhlasu, jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec, spoluzaložil Československý helsinský výbor, publikoval a napsal několik knih. Získal řadu domácích i zahraničních ocenění. Mezinárodní tiskový institut v Bostonu jej na přelomu století zařadil mezi 50 „hrdinů světové svobody tisku“, kteří působili ve druhé polovině 20. století. V březnu 1998 byl jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2008 se stal senátorem. Jeho mandát bohužel skončil dříve, než si veřejnost představovala a přála.

Jsem rád, že bohaté rozhlasové archívy uchovají jeho slova a myšlenky pro budoucí generace a je mi velmi líto, že nás v žádném z našich studií již nikdy nenavštíví. Jeho osobnost nám všem bude chybět.

S upřímnou lítostí

Mgr. art. Peter Duhan
prozatímní ředitel Českého rozhlasu