Co v rozhlase dělám:
Připravuji a natáčím Odpolední interview, reportáže magazínu Křížem krajem. Ráda připravuji pravidelné rubriky o knihách a lidech kolem nich. Uvědomuji si sílu okamžiku i atmosféry v živých přenosech z různých míst našeho kraje - to je má srdeční rozhlasová záležitost, stejně jako dokumenty - královská rozhlasová disciplína nabízející neskonalé možnosti rozhlasového zpracování v terénu a následně v režii.
Jak jsem se k této práci dostala:
Jako desetiletá jsem byla pozvána na zkoušku DRSO (Dětského rozhlasového sboru Ostrava), pan sbormistr Jaromír Richter mě přijal a při prvních hodinách natáčení ve Studiu 1 jsem věděla, že v rozhlase budu bydlet. Chvíli to trvalo. Po absolvování Pedagogické fakulty v Ostravě jsem si rok počkala v "rozhlase po drátě" na vyhlášení konkurzu ostravským studiem Českého rozhlasu do zpravodajství. Od 1. 9. 1979 se dobře bavím. Jen razítko ctihodné instituce v dokumentech mi připomíná, že se jedná o práci.
Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci:
Upřímně - nevím. Rozhlasové ceny uděluje porota odborníků, ale i oni jsou posluchači. Žatva, Report, Prix Bohemia, Cena Vládního výboru pro tělesně postižené, Zlatý mikrofon. Za rozhlasová "nej" považuji chvíle při natáčení rozhlasových dokumentů, reportáží a kompozic v terénu a následně ve střižně, studiích a režiích s rozhlasáky nápaditými, citlivými a pracovitými. A přátelství, která mi rozhlas nabídl.
Dosavadní kariéra:
S buldočí zarputilostí - stále rozhlasová. Redakce zpravodajství a Volné rozhlasové tvorby v Ostravě, spolupráce se stanicemi Vltava (stereofonní "Dveře dokořán"), E+M (československý Elán + Mikrofórum), Radiožurnál, Český rozhlas 2 - Praha (Host do domu, Dobré jitro, Dobré odpoledne, Nokturno pro osamělá srdce, Máta, tzv. velké dokumenty ve večerních časech a svátečních schématech, přenosy z měst a městeček). Od 1. 2. 2004 opět Ostrava a Apetýt.
Co jsem ochotna na sebe prozradit:
Jsem matkou tří dětí. Dosud se mi je nepodařilo přesvědčit, že se maminky mají vychovávat, dokud jsou mladé. Chlubím se jediným. Stojím si na velké noze jednačtyřicítce, a to pěkně dlouho. Táhne mému věku na šestapadesát a já ho nestíhám. Přiznávám svou posedlost rozhlasem s dobrými lidmi zatíženými znalostí, zkušeností, smyslem pro spravedlnost, humorem, noblesou, slušným chováním a vnímavostí. Co neznají slůvko NEJDE. Stále se od rozhlasu učím a ráda bych mu to vrátila. Howgh.
Telefon: 221 555 636
E-mail: dagmar.misarova@rozhlas.cz
Všechny články
-
Rozhlasové Střípky připomněly umění rodiny Kovalů
V 23. pokračování cyklu o rozhlasové historii budeme především přát. A sice Haně Plecháčkové, která je s ostravským rozhlasem spojená jako málokdo.
-
Moravský rok míří na Hukvaldy
Moravský rok, v jehož třetím ročníku putujeme v přímých přenosech na vlnách Českých rozhlasů Ostrava, Olomouc a Brno po hradech a zámcích Moravy a Slezska, vstupuje...
-
S pěsničkú na světa kraj s Jankem Rokytou
Rozhlasový dokument „S pěsničkú na světa kraj s Jankem Rokytou“ připomene nedožité 75té narozeniny hudebního redaktora, dramaturga, publicisty, muzikanta a významné...
-
Apetýt: Perníčky Zdenky Hanzelkové z Libhoště
Kdo by se alespoň jednou nepokusil upéct a nazdobit perníčky? U paní Zdenky Hanzelkové z Libhoště to voní kořením a nadýchanými perníčky snad celý rok. V těchto dn...
-
Balet na trůně
Paprsky naděje jsou věnovány taneční skupině Setkání, jejímiž členy jsou vozíčkáři. Vznik skupiny podnítily mimořádné ohlasy na koncert handicapovaných posluchačů ...