Dáša Kubíková

Umělecké kovářství z České republiky má dlouhou tradici a světové renomé.

Domácí kečup nebo rajský protlak se nám vyplatí vyrábět, když máme pořádnou úrodu, a taky když chceme jíst co nejvíce vitamínů zvláštní zahrádky, vypěstovaných zdravě.

Jsme skvělá parta ochotníků z Vysočiny, říkají o sobě členové spolku Nacotext z Velkého Meziříčí. Většina z nich už má zkušenosti s účinkováním v jiných souborech.

Řeknu vám jedno – obdivuju cukrářky. Do dnešního receptu bych se já určitě nepustila.

Když se v místě, kde není žádné posezení, objeví kavárna, vzbudí to zájem. V Novém Veselí jde navíc o kavárnu spojenou s obchůdkem.

Brambory s česnekem pekly už naše babičky, naši rodiče a my tedy rozhodně také párkrát za rok neodmítneme tuto fantastickou dobrotu, aby nám provoněla celý dům.

Nějak nám letos švestky neubývají ani ze stromů, ani z ledničky, ani vypeckované z plných mís! Inspiraci, co s nimi dál, mi dala Monika Kovalská z Nového Veselí. 

V jihlavském Muzeu Vysočiny vzpomínají na Ortwina Taubera jako na dlouholetého ředitele, pracoval tam 14 let.

I za oceánem mají lidé rádi podobná jídla jako my – přílohy – rýži, brambory, chleba a maso pečené či vařené, vcelku nebo namleté.

Základem je klasické kynuté těsto. Kdo je umí, neváhá a pustí se do práce – kvásek, nechat vzejít, přidat ingredience, vypracovat, nechat vykynout, a tak dále.