Věk: ročník 1950
Proč jste si vybrala práci právě v rozhlase? Rozhlas si vybral mě. Začátkem roku 2012 mě oslovil Jaromír Ostrý, tehdejší šéf ČRo 2, a nabídl mi moderování nedělního pořadu, Dobré ráno, Česko! Přijala jsem s nadšením, protože mít podobný pořad, bylo splněním mého snu. Po roce jsem skončila a když se mě mí tehdejší posluchači ptají, kdy mě zase uslyší, říkám poslouchejte ČRo Pardubice, kde mě můžete slyšet každou neděli v 15:30.
Dosavadní kariéra: Jako spisovatelka i jako nápověda v Činoherním klubu, jsem byla mnohokrát na rozhlasových vlnách zpovídána výbornými moderátory, byla jsem v mnoha rozhlasových pořadech, a vždy jsem se u mikrofonu cítila jako ryba ve vodě, protože jsem doslova fyzicky cítila napojení posluchačů na moje slova a to pro mě byla živá voda. Obdivuju rozhlasové pracovníky, kteří do vysílání dávají srdce a duši, protože bez toho by jejich slova posluchače nikdy neoslovila, a doufám, že se to alespoň trochu daří i mně.
Zájmy a záliby: Mými celoživotními koníčky a zároveň i profesemi, je psaní a divadlo. V posledních letech přibyl k těmto dvěma i rozhlas. U divadla jsem od roku 1968 a zhruba stejnou dobu i píšu. Začínala jsem jako nápověda v kolínském divadle a od roku 1994 pracuju jako nápověda v pražském Činoherním klubu. Povídky, fejetony, reportáže, romány či rozhovory s herci, jsem začala publikovat v různých časopisech a novinách od roku 1984 a činím tak stále. Knihy vydávám od roku 2001 a mám jich už přes třicet.
Všechny články
-
Doma s mužem
Doma s mužem jsou nejenom ženy na mateřské dovolené, ale i ženy bez dětí. Doma s mužem jsou také ženy, které mají své děti z „mamahotelu“ dávno pryč.
-
Poprraskané sluníčko
Mně bylo osmnáct, Zdénovi devatenáct. Okamžitě to mezi námi zajiskřilo, a kdyby Zdéna nebyl o hlavu menší, stal by se z nás možná osudový pár.
-
Chlapi mají rádi potvory
Ano, chlapi mají rádi potvory, ale berou si hodné holky, se kterými se nudí. Nemá to logiku.
-
Skřet
„Lucie, půjčíš mi na víkend Skřeta?“ zeptala se Simona Lucie a usmála se na ni, protože netušila, že jejich přátelství právě začal zvonit zvonec.
-
Proč nehraješ na piáno?
„Proč nehraješ na piáno, řekl můj muž naší dceři, když přišel z návštěvy u kolegy, kde jeho desetiletý syn hrál na piáno,“ sdělila mi naštvaně moje kamarádka a pokračovala.
-
Furt se s vámi, chlapi, rozčilujeme. A zbytečně
Ano. Je zbytečné se s vámi rozčilovat, protože jste prostě jiní! Neříkám, že jste lepší nebo horší než my, ženy. Ne. Jste jiní.
-
Rozvedený a sekáč
Za mého dětství to rozvedení měli těžké. Na rozvedené muže se pohlíželo jako na nakažené morem a rozvedené ženy byly rovnou odsouzeny do pekla.
-
Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!
To je nejhloupější otázka, jakou může žena muži položit. Jestliže muž žije se ženou, většinou s ní žije proto, že ji má rád.
-
Pojď se podívat, co nám baba zase udělala za blaf!
„Včera jsem babě říkal, aby mi vyprala montérky. Slyšel jsi mě, Teodore, viď? A podívej se! Co vidíš? Nevypraný montérky.“
-
Reklama, která mě obtěžuje, a přesto za ni platím
Dojíždím z Kolína do Prahy, do Činoherního klubu, od května 1994. Denně si kupuju do vlaku noviny a za ty roky jsem se na nich stala doslova závislou.