Ivan Štern

„Merz tančí, jak sociální demokraté a zelení pískají.“ Tímto potupným titulkem list Die Welt dal najevo nechuť z toho, že Friedrich Merz sáhnul na rozpočtovou brzdu.

Už jsme si zvykli, že Turecko řadíme mezi země, které hledají spojenectví a spolupráci mimo Unii. Po marném čekání na přijetí do EU totiž zvolilo země BRICS.

Po setkání ruské a americké delegace v Rjádu musel prezident Trump nutně dospět k závěru, že míru na Ukrajině nedosáhne ani za 24 hodin, ani za sto dní.

Záhřebský Večerník si nedávno všiml jisté podobnosti mezi dvěma evropskými zeměmi: Ukrajinou a Srbskem. 

Benediktinský klášter v Praze Břevnově je nejstarším českým klášterem vůbec. Zakládali ho bratři benediktini z nejstaršího církevního řádu vůbec.

Zdá se, že srbskou společností už hodně dlouhou dobu cloumá nespokojenost. Vučičův stát neskýtá o moc víc svobod než neblaze proslulého Slobodana Miloševiče. 

Na první poslech se může zdát, že pohoršení vyvolané společným hlasováním CDU/CSU a AfD o zpřísnění řešení uprchlické otázky, je ve skutečnosti bouří ve sklenici vody.

Evropská kultura má za samozřejmé, že se zdejší lidé solidárně ujímají uprchlíků, vyháněných ze svých zemí důvody politickými, někdy jen důvody ekonomickými. 

Nejde už tvrdit, že by to nebyl trend. Čím dál častěji se na evropských politických scénách rodí neblahá situace, kdy kontrolu nad politickým vývojem získávají populisté. 

Spolkoví prezidenti zavedli chvályhodnou tradici. Promlouvajíce k veřejnosti volí slova povzbudivá. Nejinak tomu bylo ve vánočním poselství prezidenta Steinmeiera.