Ivan Štern

Parlamentní volby ve Velké Británii a Francii mohly a určitě také vzbudily dojem, že se evropská levice navrací v nezměněné síle. Je to tak ale doopravdy?

Podstata výmarského trojúhelníku – propojení Francie, Německa a Polska –, tkví od jeho zrodu v možnosti vzájemné výměny postojů.

Rozhodnutí tří frakcí Evropského parlamentu, podle kterého bude předsedkyní Komise opět Ursula von den Leyenová, je jasné jen zdánlivě. 

Před volbami do Evropského parlamentu se podle průzkumů očekával masivní nástup evropských populistů. Rodila se jakási evropská pravicově populistická internacionála.

Na první poslech se může zavedení dovozních cel na čínská elektroauta, jak je připravuje Evropská komise, jevit jako rozumné řešení. 

Obvykle předpokládáme, že mladí lidé mezi 18 až 24 let volí tak zvaně srdcem. Svůj hlas dávají buď zeleným anebo některé z rozumných, avšak dostatečně radikálních levic.

Nejen v Německu, ale i ve Švédsku zesílily hlasy, že je zapotřebí islámské zločince a stoupence politického islámu deportovat z Evropy.

Byla to otázka času, kdy slovenská vláda bude hotova opustit verzi osamělého vlka, který spáchal atentát na Fica. Pominuly dny šoku a vláda si rozmyslela původní krok.

Co ale v demokracii sázkou do loterie není?  

Běženci pocházející z Afriky a ze Středního východu rozhodně mají v úmyslu dostat se do Evropy za každou cenu. Na každou překážku najdou nejméně dvě okliky, jak ji obejít.