Jak šel Jiří Weiss hlavou proti zdi
11. dubna tohoto roku zemřel ve věku 91 let režisér a scenárista Jiří Weiss. Pro ostravské studio České televize bylo setkání s ním natolik zásadní, že je jedinou osobností cyklu Příběhy slavných, které jsou věnovány dva díly. A to ještě nikdo nevěděl, že ono setkání probíhalo doslova v posledních měsících umělcova života.
V první části dvoudílného dokumentu Hlavou proti zdi, který natočil Jordi Niubo, vzpomínal uznávaný režisér na své mládí, na matku i na despotického otce. Hovořil také o dvojí emigraci, o zrání vlastních politických názorů a sebekriticky hodnotil své dílo. Nyní Weiss připomene dobu socialistického realismu, zavzpomíná na zážitky spojené s okupací Československa v srpnu 1968, následnou emigrací a životem ve Spojených státech. Tady působil víc než dvacet let jako univerzitní profesor. Své místo ve snímku mají také Weissovy názory na manželství. Zaujme jistě i úvaha o vztahu k ženám a o morálních zábranách, které byly příčinou odmítání nabídek k práci.
Jiří Weiss byl považován v pravém slova smyslu za hereckého režiséra. Z herců dokázal "vydolovat" podstatu postavy a současně jim nechával velký prostor pro hereckou akci, ve které vytvářeli složité a často nejednoznačné charaktery. Dokazuje to Jiřina Šejbalová ve Vlčí jámě, Ladislav Chudík ve Zbabělci, Ivan Mitrík ve filmu Romeo, Julie a tma či Radoslav Brzobohatý a Daniela Smutná ve Zlatém kapradí. A samozřejmě Rudolf Hrušínský ve snímcích Třicet jedna ve stínu, Vražda po našem a Spravedlnost pro Selvina.
Po určité odmlce se Weiss počátkem devadesátých let vrátil k hrané režii snímkem Marta a já, který natočil v německo-francouzské koprodukci s mezinárodním hereckým obsazením. S úspěchem ho představil na řadě festivalů, mimo jiné v Benátkách a také v Karlových Varech. Naopak jeho prvním snímkem byl ještě před 2. světovou válkou žánrový obrázek jednoho dne vodáků na řece nazvaný Lidé na slunci. Nedochoval se, ale diplom z benátského festivalu zaručuje jeho kvality. A ještě jeden primát náleží Jiřímu Weissovi: jeho snímek Píseň o smutné zemi z roku 1937 byl prvním československým dokumentem natočeným na Podkarpatské Rusi.
