Jaroslav Kopejtko

Slyšet mne můžete v pravidelném víkendovém pořadu Blahopřejeme písničkou. Přes týden připravuji a uvádím Písničky pro Vás, Hvězdy, hity, legendy a dechovkově laděné Muziky, muziky.

Co mne baví: moje děti, manželka, kolo, ve studiu "rozsvícená červená", jaro, léto, podzim, zima atd.

Co mne přivedlo k mikrofonu?

K tomu rozhlasovému vedla cesta přes post kytaristy, klávesisty a zároveň zpěváka v různých kapelách.U mikrofonu jsem stál od čtrnácti let, každý týden přes dvacet hodin. Po absolvování Konzervatoře v Plzni jsem se na Hudební fakultě AMU přes týden věnoval vážné hudbě a pilně jsem navštěvoval koncerty, víkendy stále patřily rocku. Svoji budoucnost jsem viděl v dobrém symfonickém orchestru. Vždy jsem byl ohromen tím, že mohu být uvnitř hudebního tělesa, které dává notám na vzácnou chvíli život. Ta pomíjivost je zároveň obřadem vzniku i zániku - v několika minutách může člověk prožít nádherné výlety do světa hudby. Život je ale plný překvapení, a to je na něm krásné - všechno je nakonec naopak. Z operního orchestru Divadla J.K.Tyla v Plzni jsem odešel učit - potřeboval jsem volnější ruce k dalším aktivitám: účinkování v několika souborech, činnost soudního znalce, organizování koncertů. O prázdninách v létě 1994 jsem se přihlásil ke konkursu na místo hudebního redaktora ČRo Plzeň. Mikrofon je tedy stále mým společníkem, je to on, kdo mi dnes umožňuje být při vzniku i zániku - dirigentskou taktovku vystřídalo červené světlo znamenající, že právě nyní společně s posluchači vytváříme partnerství - a je pouze na nás, zda pokvete či uvadne. Tohle poupátko má velice křehké zdraví.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci?

Nejsilnější uvědomění si smyslu mé práce mám při zazvonění telefonu na vysílání. Nesnesl bych pocit, že mluvím do zdi. Děkuji všem posluchačům za zavolání a cítím odpovědnost za to, že si vybrali i nás - ČRo Plzeň.

Co mne drží nad vodou?

Nejistá budoucnost.