Jiří Hájíček: Slunce, stín a tak dál... I na luxusní dovolené můžete zjistit, že život je jinde

Slunce, stín a tak dál… je letní povídka českobudějovického spisovatele Jiřího Hájíčka, držitele dvou cen Magnesia Litera. Vyšla v časopise Reportér v červnu 2022.

Příběh o tom, že i na luxusní dovolené s all inclusive můžete zjistit, že život je jinde, načetl ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice herec Jihočeského divadla Pavel Oubram. Povídku uvádíme v premiéře.

Jiří Hájíček

Jiří Hájíček se narodil 11. září 1967. Vyrůstal na jihočeském venkově, dnes žije v Českých Budějovicích. Sám sebe považuje za patriota, témata pro svoje romány tak hledá a nachází výhradně na jihu Čech.

Za román Selský baroko (2005) o kolektivizaci venkova v 50. letech získal cenu Magnesia Litera za prózu. Román Rybí krev (2012), pojednávající o osudech vesnic a lidí zasažených výstavbou jaderné elektrárny Temelín na přelomu 80. a 90. let, byl v soutěži Magnesia Litera oceněn jako Kniha roku. Volnou trilogii z jihočeského venkova uzavírá román Dešťová hůl (2016).

Jiří Hájíček|foto:David Neff, MAFRA / Profimedia

Zatím poslední román Jiřího Hájíčka Plachetnice na vinětách (2020) se odehrává v Praze, v Českém Krumlově a částečně také na jihočeském venkově.

Jihočeský venkov se jako místo děje objevuje i jeho v povídkách z let 1995 až 2014 sebraných do výboru s názvem Vzpomínky na jednu venkovskou tancovačku. Povídky Jiřího Hájíčka vychází i v různých antologiích, publikuje je také časopisecky. Píše je rád, ale nemá prý na ně moc času.

„Píšu je rád, ale protože se hlavně zaměřuju na román jako na žánr, který mě nejvíc přitahuje, tak si málokdy na povídku udělám čas. Většinou je to poslední roky tehdy, když slíbím povídku někam do časopisu a pak už hrozí termín a já ji musím opravdu napsat. Pro mě to není nějaký oddychový žánr, potřebuju na povídku hodně času, takže spíš takové nabídky odmítám,“ vysvětluje.

V poslední době udělal Jiří Hájíček od prózy krok směrem k poezii. Kdysi s verši v pořadech Mirka Kováříka začínal. Dnes se díky japonskému haiku k poezii opět vrací. „Haiku je jako vytratit se bez velkých slov někde na cestě mezi poli, v ulicích města nebo v ranním šeru kuchyně. To je pro mě haiku. Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…“.

Jeho první sbírka haiku vyšla v domovském nakladatelství Host v roce 2018 pod názvem Muž na pokraji vzplanutí. Haiku z diáře 2017-2018. O čtyři roky později vydalo stejné nakladatelství jeho druhou sbírku haiku Muž pod černým deštníkem.