Jitka Novotná
Moderuji Stříbrný vítr a Příběhy z kalendáře, dramaturguji Noční Mikrofórum.
Životní motto:
V každém životním období převažuje jiné. Momentálně, zejména v souvislosti s mými dětmi a jejich výchovou, mi na mysl často přichází, že jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá.
Co dělám v rozhlase:
Na Dvojce moderuji pořady Stříbrný vítr, Hudba, kterou mám rád, a společně s Janem Čenským také Příběhy z kalendáře. Dramaturgicky se starám o Noční Mikrofórum a Nedělní Dobré ráno. Na Vltavě provázím posluchače přímými přenosy i záznamy koncertů, nejčastěji v interpretaci Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým spolupracuji od roku 2000. Čas od času mě rozhlas vyšle i na pódium – třeba při festivalu Prix Bohemia Radio nebo při předvánočních koncertech s našimi slovenskými kolegy z RTVS.
Před rozhlasem:
…jsem v rodném Uherském Brodě zpívala a tancovala v souboru Olšava, který vedl můj otec, zpěvák a primáš. (Ozvěnou těch dní je kapela ČaroTaJ. Zpíváme v ní společně se sestrou Taťánou.) Také jsem musela docházet do hodin houslí, němčiny a angličtiny (jejichž význam jsem docenila mnohem později). V Brně jsem studovala muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a obor hudební výchova – němčina na Pedagogické fakultě téhož ústavu. Po krátkém období profesního tápání (Ministerstvo zahraničních věcí, časopis Týden, ekonomický týdeník Euro) jsem šťastně zakotvila v médiích. Kmenově v Českém rozhlase, formou externí spolupráce i v České televizi.
Co mě baví:
V práci nikdy nekončící poznávání a jedinečná setkání. Okamžiky, kdy si povídáte s Liborem Peškem, Martinem Hilským, prof. Josefem Kouteckým, Eliškou Balzerovou, Jiřím Kyliánem, Radkinem Honzákem, Jiřím Dědečkem, Elínou Garančou, José Curou, Editou Gruberovou, Mischou Maiskym nebo třeba Juanem Diegem Flórezem, jsou přece samy o sobě úžasným honorářem. A v mnohém i inspirací.
Jinak mě baví leccos, knihy, filmy, voda, kolo, cestování a dobré jídlo. Nejkrásnější na tom je, že všechny tyto záliby sdílím se svými dětmi.
Co mě nejvíc dostane:
Když jsou si lidé lidmi – navzdory funkcím a slávě.
Všechny články
-
Led Zeppelin. Vzducholoď s výbušným nákladem
Legendární britská skupina Led Zeppelin nahrála první album na sklonku 60. let, když se znali sotva pár týdnů. Zanedlouho je měl znát celý svět.
-
Kterak kachničky, želvičky, žabičky a bobříci obepluli svět
10. ledna 1992 spadl při bouři do Tichého oceánu přepravní kontejner. Otevřel se a 28 800 gumových kachniček, želviček, žabiček a bobříků se vydalo na plavbu.
-
První banka u nás. Měla nemalou zásluhu na rozmachu Brna
První půjčovní banka u nás byla založena už v lednu roku 1751. Na popud Jindřicha Kajetána Blümegena vznikla v Brně směnečná banka s kapitálem 60 000–100 000 zlatých.
-
Marco Polo. Po sedmnácti letech služby pro chána Kublaje zatoužil po domově
Marco Polo zemřel 8. ledna 1324. Spolu s otcem a strýcem se roku 1271 vydal na východ. Po 17 letech služby pro chána Kublaje zatoužil po domově a vydal se na cestu zpět.
-
Jan Přeučil: Herec by měl lidem ukazovat půvaby života
Herec by měl ukazovat lidem půvaby života v nejrůznějších polohách, říká Jan Přeučil. Jak to, že si už coby žák povídal o své vysněné profesi s Karlem Högerem?
-
Radka Fišarová: Hudba, kterou mám ráda
Sváteční zastavení nad oblíbenými nahrávkami známé zpěvačky. Připravila Jitka Novotná.
-
Stála u zrodu univerzit 3. věku. Dana Steinová poradí, jak trénovat paměť
Trenérka paměti a propagátorka aktivního stáří Dana Steinová stála u zrodu univerzit 3. věku u nás. Jak dosáhla mezinárodního respektu v oblasti trénování paměti?
-
Alexander Parkes. Zapomenutý otec umělé hmoty
Je tvrdá jako rohovina, ale ohebná jako kůže. Tak se Alexander Parkes snažil upoutat pozornost diváků, když prezentoval svou umělou hmotu, kterou nazval parkesine.
-
Wilhelm Conrad Röntgen. Muž, který objevil paprsky X
Když oznámil Wilhelm Conrad Röntgen svůj objev paprsků X, nikdo nemohl tušit, jaký význam to bude mít – pro moderní fyziku, medicínu, biologii, chemii i průmysl.
-
Jan Letzel. Stavba, která ho proslavila, je obří ruinou
Český stavitel a architekt Jan Letzel zemřel 26. prosince 1925. Stavba, která ho paradoxně až dvacet let po jeho smrti zpětně proslavila, je vlastně obří ruinou.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- …
- následující ›
- poslední »