Jitka Novotná
Moderuji Stříbrný vítr a Příběhy z kalendáře, dramaturguji Noční Mikrofórum.
Životní motto:
V každém životním období převažuje jiné. Momentálně, zejména v souvislosti s mými dětmi a jejich výchovou, mi na mysl často přichází, že jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá.
Co dělám v rozhlase:
Na Dvojce moderuji pořady Stříbrný vítr, Hudba, kterou mám rád, a společně s Janem Čenským také Příběhy z kalendáře. Dramaturgicky se starám o Noční Mikrofórum a Nedělní Dobré ráno. Na Vltavě provázím posluchače přímými přenosy i záznamy koncertů, nejčastěji v interpretaci Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým spolupracuji od roku 2000. Čas od času mě rozhlas vyšle i na pódium – třeba při festivalu Prix Bohemia Radio nebo při předvánočních koncertech s našimi slovenskými kolegy z RTVS.
Před rozhlasem:
…jsem v rodném Uherském Brodě zpívala a tancovala v souboru Olšava, který vedl můj otec, zpěvák a primáš. (Ozvěnou těch dní je kapela ČaroTaJ. Zpíváme v ní společně se sestrou Taťánou.) Také jsem musela docházet do hodin houslí, němčiny a angličtiny (jejichž význam jsem docenila mnohem později). V Brně jsem studovala muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a obor hudební výchova – němčina na Pedagogické fakultě téhož ústavu. Po krátkém období profesního tápání (Ministerstvo zahraničních věcí, časopis Týden, ekonomický týdeník Euro) jsem šťastně zakotvila v médiích. Kmenově v Českém rozhlase, formou externí spolupráce i v České televizi.
Co mě baví:
V práci nikdy nekončící poznávání a jedinečná setkání. Okamžiky, kdy si povídáte s Liborem Peškem, Martinem Hilským, prof. Josefem Kouteckým, Eliškou Balzerovou, Jiřím Kyliánem, Radkinem Honzákem, Jiřím Dědečkem, Elínou Garančou, José Curou, Editou Gruberovou, Mischou Maiskym nebo třeba Juanem Diegem Flórezem, jsou přece samy o sobě úžasným honorářem. A v mnohém i inspirací.
Jinak mě baví leccos, knihy, filmy, voda, kolo, cestování a dobré jídlo. Nejkrásnější na tom je, že všechny tyto záliby sdílím se svými dětmi.
Co mě nejvíc dostane:
Když jsou si lidé lidmi – navzdory funkcím a slávě.
Všechny články
-
Divadlo Semafor. Suchý a Šlitr udělali hvězdu z Gotta i Matušky!
Divadlo Semafor zahájilo svoji činnost 30. října roku 1959. Jeho název je akronym, který byl odvozen od slov SEdm MAlých FORem.
-
Milan Kňažko: Hudba, kterou mám rád
Sváteční zastavení nad oblíbenými nahrávkami známého slovenského herce a politika. Připravila Jitka Novotná.
-
Josef Vejvoda. Proč si za tatínkova života nedovolil napsat polku nebo valčík?
Jeho životem zní hudba jazzová i chytlavá dechovka. Které aranžmá celosvětového hitu Škoda lásky považuje Josef Vejvoda za více než vydařené?
-
Alfréd Binet. Tvůrce prvního testu inteligence
Ačkoli Alfréd Binet nikdy formálně nevystudoval psychologii, stal se jedním z nejuznávanějších psychologů světa. Sestavil první moderní IQ test. Zemřel 18. října 1911.
-
Fotografka Libuše Jarcovjáková. Jaký citát si nechala vytetovat na ruku?
Jak těžké pro ni bylo uhájit si v rozmanitých dobách vlastní umělecký přístup? O které ze svých fotek se domnívá, že má potenciál diváka rozplakat?
-
Baťův kanál. Impulzem byla pro Baťu povodeň
Ke splavnění řeky Moravy pomohla v roce 1930 povodeň. Zaplavila Tomáši Baťovi továrnu. Inicioval výstavbu umělého vodního kanálu, která započala 16. října 1934.
-
Marion Donovanová. Z kuchyně do síně slávy vynálezců
Nepromokavé pleny, papírové kapesníky. Za oběma vynálezy stála zdánlivě obyčejná matka tří dětí. Marion Donovanová se narodila 15. října 1917 v americkém státě Indiana.
-
Jakub Kryštof Rad. Zamilovaný vynálezce kostkového cukru
Na počátku byl bolestivý úraz v kuchyni. Manželka Jakuba Kryštofa Rada se zranila při sekání cukrové homole, načež se ředitel cukrovaru v Dačicích pokusil najít řešení.
-
Plastický chirurg Doc. Jan Měšťák. Jakému kurioznímu přání pacienta čelil?
Mnohým malým i velkým pacientům vrátil sebedůvěru a chuť do života. Plastický chirurg Doc. Jan Měšťák. Jestlipak se někdy trápil svou vlastní vizáží?
-
Moulin Rouge. Červený mlýn, ve kterém se tančil kankán
Věhlasný pařížský kabaret Moulin Rouge otevřel své brány 6. října 1889. Jeho zakladatelem byl podnikatel Charles Zidler. Jeho snem byl chrám zasvěcený ženě a kankánu.