Josef Fousek

Nejde zavřít oči a veselit se bez důvodu. Svěřuji se, nekárám. Jen mě mrzí, že občas nadáváme na všechno a všemu, a sami k sobě se chováme často jako vzteklá smečka.

Začal nový rok, ten starý jde s námi ve vzpomínkách. Děkuji Pánu Bohu za šanci pokračovat v cestě. Kam vede ta cesta, netuším.

Kolikrát už bylo řečeno: přejeme hezký a úspěšný nový rok. Přání jsou krásná, většinou poctivě míněná, ale skutečnost je taková, jakou ji osud přichystá...

Každý, kdo je na výsluní popularity, bývá označován za exhibicionistu. Vždy je v tom kousek pravdy, ale měli bychom rozlišovat, proč je ten či onen výjimečný.

Domoc je křehký a posvátný chrám, kde se probouzí život, kam se vracíme a kde se loučíme.

Vánoční svátky a blížící se nový rok mně vždy přinášejí zpovědní náladu. Myslím na uplynulé roky.

Den ze dne myslím na rychlost času. Sotva se vysvléknu z pyžama, za chvíli si jej oblékám...

Hnidopich je dle slovníku člověk, který hledá chyby v bezvýznamných malichernostech.

Udivují mě podivnosti současného světa. Žijeme uprostřed kypících nesvárů, politických rošád, ale my, človíčkové máme jiné starosti.

Hledám vlídné ticho. Vím, že kdybych ho nalezl, brzy bych toužil po lidských hlasech, po zvucích života. Píseň všedního dne zní bez přistání...