Josef Fousek

Nevím, proč říkáme, že ten či ten je osel. Já jsem poznal osla Honzu, se kterým jsme šlapali v 80. letech Klostermannovou Šumavou...

Náš svět, náš život je stále otevřená čekárna. Čekání na výtah v panelovém domě, čekání na dobré slovo po zbytečné hádce, čekání na výsledek zdravotní prohlídky...

Vítám nový rok jako novorozence. Někde ve skrytu duše si šeptám - vždyť vlastně se Silvestrem oslavujeme další rok svého stárnutí...

Celý večer jsem psal pohledy, přání k Vánocům a k novému roku. Je to každoroční obřad.

Den ze dne myslím na rychlost času. Sotva se vysvléknu z pyžama, za chvíli už si jej zase oblékám...

Mnohé z těch, co s námi vyrůstají, čas změní. Prostředí a společnost nás proměňuje v jiné lidi.

Rozhlasovou píseň pro vás zpívám, do éteru posílám, 80 let dnes uplynulo, do Plzně teď letí k vám...

Od dětství pro mě bylo rádio kouzelnou bedýnkou, jejíž hlas mě odnášel do krajln, které byly v nekonečné dáli.

Netušíme, kdy nám hlas shůry řekne - dost, už vás tady nechci...

Jarmila si osvěžovala tělo francovkou, já jsem si záda natíral čínskou mastí. Cítili jsme se jako by nás někdo zmlátil. Den před tím nás Lili proměnila ve cvičence.