Josef Fousek

Jarmila si osvěžovala tělo francovkou, já jsem si záda natíral čínskou mastí. Cítili jsme se jako by nás někdo zmlátil. Den před tím nás Lili proměnila ve cvičence.

Ať dostaneš jakýkoliv dar, jsi částečně zařazen do role dlužníka... 

Jsem trochu rozladěn, když mě občas moje žena nebo mé děti napomínají, jak mám žít...

Čekala mě cesta autobusem v kolektivu. Člověk je člověku blíže, říkal jsem si stoje v poslední řadě...

Milí posluchači, přiznávám, že dnešní můj fejeton, který jsem dopsal v parku u Českého rozhlasu Plzeň, je malou zpovědí.

Já věřil, že jednou bude lepší svět, že si budou lidé všichni rozumět.

Exekutor jel ve voze stěhovacím k našinci. Nezaplatil za kontejner minulý rok v prosinci...

V koloně na dálnici přicházejí neveselé myšlenky. Všichni řidiči - vedle mě, za mnou, přede mnou - jsou na tom stejně.

Text, který vám přečtu, jsem zpíval v 80. letech v divadle Semafor. Věřím, že nám trochu připomene dobu před 45 léty.

Proč bych to nepřiznal - rád se dívám na televizi. Dovolte, abych vám vyprávěl svůj hrozný sen...