Josef Fousek

Proč jsi smutný, synu a proč se s lidmi vadíš? Život není hračka, proč se neporadíš?

Jak se tenkrát žilo? Zeptal se mě vnuk Josef. A tak jsem začal vyprávět...

Hned v úvodu se omlouvám těm, kteří získávají své penízky počestně, to znamená prací a svým umem.

Patřím mezi skupinu lidí, kteří jsou v přátelském vztahu s "paní coregou". Nestěžuji si. Vím, že stáří přináší nejen radost s vnoučat a pravnoučat, ale také řadu potíží.

Nedá mi spát otázka, zda by prodavač naděje měl zákazníky. Jeho zboží není zbožím hmatatelným, ale pocitovým...

Říká se, že slušnost by měla být pro člověka samozřejmostí. Ale zdánlivě obyčejné věci jsou složitější, než si myslíme.

Na shledanou - je věta vlídná. Není smutná, i když znamená loučení. Nikoliv navždy, ale s nadějí, že se opět setkáme.

Proč má výhody on a proč ne já? Proč se neměří stejným metrem? Proč je onen víc, než já?

Haló, lidi, nový rok na nás čeká. Já chtěl bych uvěřit, že vlídný bude a šťastný pro člověka.

V poslední den roku se snažím zapomenout, že jsem o rok starší. Nevím, zda je moudré se tím zabývat. Nikdo nic nezměníme.