Josef Fousek

Ač se snažím nevšímat si chování a činů jiných, pohoršuje mě, když jsem svědkem, jak většina lidí odchází a vchází do veřejných místností bez pozdravu.

Nadávání na svět se mnohdy snoubí s otázkou proč on a ne já. Kdy je to pouhá otázka, lze na ni slušně odpovědět: Více se snažil, více pracoval, měl dar talentu...

Pochybám se nikdo nevyhneme. Občas se přihlásí, jako by nás chtěly varovat před přílišným optimismem.

Pár dní před svým odchodem na věčnost táta předvídal, že dostaneme návštěvu z východu. Nemýlil se...

Blondýnka moje Mici, fitko je její hoby. Štíra má na prdelce, piercing ji pupík zdobí....

Když budeš zlobit, přijde na tebe strašidlo, říkávala babička. Přestával jsem zlobit, aby to strašidlo opravdu na mě nepřišlo. Neměl jsem tušení, jak vypadá...

Po setkání s několika občany jsem se rozhodl, že jejich úvahy zveřejním. Nekamenujte mě. Jen předávám to, co jsem vyslechl.

V pohodový čas prázdnin se možná nesluší motat se v myšlenkách v minulosti. Ale přiznejme si, že večery po úmorném dni, jsou často melancholicky laděny do vzpomínek.

Stáří je krásné údobí života. Ovšem když to zdraví trochu dovolí. Znám ale ty, kteří ví, jak se každý den potěšit...

Nedokážu se oprostit od světových událostí. Sedím u stolu, obědvám a myslím na ty, kteří nemají co do úst...