Josef Fousek

Muž s bílým vousem mě zaujal ve výčepu v sídlišti. Jeden s hostů přemýšlel nahlas: Jak to bude s dělnickou profesí? Zajímá se o to někdo?

Lidé přijdou domů, a když je něco nemilého potká, nadávají.

To, co je dnes pravdou, dříve nebylo. Na světě se, lidi, leccos sepsulo!

Stále slyším - chce to úsměv, nad problémy mávnout rukou, zavřít oči a starat se o sebe...

Já jsem starej dědek a je mi to fuk. Pro lidi jsem blázen, dávno nejsem kluk...

Změna je život. Plně chápu a soucítím s těmi, kteří zasedají, předjímají, hlasují, vymýšlí pozměňovací návrhy, mění změněné novely...

V zahrádce restaurace vládl odpolední poklid. Okolo zahrádky v tiché ulici se přehnalo šílenou rychlostí černé auto s bílým pruhem. Všichni jsme se zděsili.

Dopis, který jsem nedávno dostal, mě dojal. Psal mi sedmnáctiletý mladý muž z Klatov...

Dnes se říká, že musíme udělat místo mladším. Já se zatím držím zuby nehty, ale zuby mám náhradní...

Děti jsou ohroženy tolika nástrahami, že není snadné je před nimi ochránit.