Josef Fousek

Exekutor jel ve voze stěhovacím k našinci. Nezaplatil za kontejner minulý rok v prosinci...

V koloně na dálnici přicházejí neveselé myšlenky. Všichni řidiči - vedle mě, za mnou, přede mnou - jsou na tom stejně.

Text, který vám přečtu, jsem zpíval v 80. letech v divadle Semafor. Věřím, že nám trochu připomene dobu před 45 léty.

Proč bych to nepřiznal - rád se dívám na televizi. Dovolte, abych vám vyprávěl svůj hrozný sen...

Občas některým lidem závidím, že berou obyčejný život tak, jak běží. Nerozčilují se a dokáží přejít i ty největší ústrky.

Život kluše, život běží, dříve mi to bylo fuk, jestli prší nebo sněží. Byl jsem šťastný malý kluk.

Když teče do bot, přátelé jsou daleko, zní stará moudrost.

Nekamenujte mne! Jen předávám to, co jsem byl nucen vyslechnout v jednom městě, v jedné čekárně u lékaře...

Moje čtvrtá třída v národní škole byla v 1. patře. Pod námi dole byla pomocná škola, které se říkalo zvláštní.

Lidi, já mám maturitu, protože čtu Aha. Konečně jsem o krok vpředu, víc než Zlatá Praha.