Dominik Mačas

Příběh o staré čarodějnici, po níž se jedné mlhavé noci slehla zem a vyprávění o „vykutáleném“ strýčkovi, který věděl, jak si zajistit péči a zájem o svoji osobu.

Příběhy vypráví, nesou otisk jihočeské krajiny, osudů zdejších lidí, minulých i současných dějů. 

Z próz autorů ze země vycházejícího slunce jsme pro vás tentokrát vybrali dvě povídky z konce devatenáctého století, které napsali Higuči Ičijó a Doppo Kunikida.

Povídky Růže tetě Růže a Špatné pozdravení jsou z Horníčkovy knihy Pětatřicet skvělých průvanů. Obě navýsost potvrzují autorovo přední místo mezi českými humoristy.

V částečně autobiografické knize Listy z vyhnanství se odráží jak vlastní zkušenosti autora, tak celé řady jeho krajanů, musejících z domova uprchnout před hrozbou nacismu.

Texty Dylana Thomase, Vladimíra Holana, J. H. Krchovského, Jana Zábrany a ukázku ze své vlastní tvorby čte a komentuje básnířka a spisovatelka Anna Luňáková.

Třikrát prohrál v šachách se svou macechou. Třikrát se musel vydat do světa a splnit nebezpečné úkoly. Až potom našel své štěstí a získal princeznu nad světlo krásnější.

Každá z vybraných povídek představuje jinou literární polohu prozaika Jaroslava Durycha – od klasické historické povídky až k básním v próze.

Plzeň má řadu slavných rodáků. Mezi ty nejznámější patří Miroslav Horníček. Město nebylo jen místem jeho zrození, ale také místem, kde poprvé přičichl k divadlu.

Honzík je z bratrů nejmladší, ale práce se nebojí a má dobré srdce. Ze světa se tak určitě nevrátí s nepořízenou.