Josef Veselý

Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: „Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil.“

„Když v poslední srpnový den roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ztratilo České království nejen čelného představitele zemské vlády, ale především zkušeného státníka.“

Kaniža byla uherská pevnost. Tato pevnost se ocitla v tureckých rukách. Kanižu bylo třeba dobýt. 

Zatím jsme stačili dorazit do doby rudolfinské, v níž nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru přehršel osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.

Začátkem 17. století stály na uhersko-turecké hranici proti sobě ohromné armády, válka však měla už delší čas poziční ráz. 

Zatímco Matyášův vídeňský dvůr dostával v prvních letech 17. století cílevědomou vnitřní podobu, úpadek Rudolfovy autority se odrážel v poklesu prestiže celé monarchie.

Na podzim roku 1598 se začal zdravotní stav Rudolfa II. zhoršovat, zdánlivě bez jakékoli vnější příčiny. Symptomy duševní poruchy se tentokrát projevovaly velmi vytrvale.

Na své pouti Svatou zemi a přilehlými krajinami se Kryštof Harant se svým společníkem dostal až do Egypta. Nevybrali si ale nejvhodnější dobu. 

„Když se psalo Léta Páně 1598, 30. března, vyjel jsem ze zámku Bělá a zamířil jsem do Plzně, kde žily u paní z Chudenic od smrti mé první manželky naše dvě děti.“

„Nejistota lidského života a nestálost světového dění vede k tomu, že všem lidem, zejména výše postaveným, je užitečné znát, co se kde stalo v minulosti.“