Krizové hry jsou poučné pro studenty i přednášející
Na české vysoké školy dorazila nová výuková metoda. Asi nenahradí tradiční systematické vzdělávání, četbu odborné literatury a diskuse v seminárních místnostech, ale může přinejmenším zpestřit výuku mezinárodní politiky. Jedná se o tzv. krizové hry, které simulují krizová vyjednávání.
Poprvé v Česku zorganizoval krizové hry tým pod vedením politologů Tomáše Kučery a Michala Parízka. Studenti dostali během nácviku vyjednávání zpětnou vazbu také od vysokého úředníka v NATO Petra Luňáka.
Co musí mít dobrý scénář krizových her?
Výuka pomocí krizových her byla rozdělená do tří celků: během prvního se studenti připravovali na své role, ve druhém (třídenním soustředění) proběhla jednání a ve třetím společně s přednášejícími analyzovali průběh jednání jednotlivých aktérů.
Základem krizových her je scénář, na základě kterého se potom jedná. Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v letním semestru akademického roku 2014/2015 měli následující:
Koncem března roku 2016 se lotyšská policie pokusila zatknout populárního starostu města Daugavpils a předního reprezentanta zájmů ruské menšiny v Lotyšsku Alexandera Gaponenka. Zpráva o této události okamžitě přiměla tisíce občanů Daugavpilsu vyjít do ulic a protestovat jak proti policejnímu zásahu, tak i protiruské, nacionalisticky orientované vládní politice.
V následných střetech mezi demonstranty a bezpečnostními složkami přišli o život tři demonstrující, mezi nimi i devatenáctiletá studentka Eugenia Rostova. Heslo #Я_Евгения („Jsem Eugenia“) v následujících dnech ovládlo sociální sítě v sousedním Rusku a ruská Duma ostře odsoudila brutalitu lotyšských bezpečnostních sil.
„Doufáme, že takovýto druh kurzu trénuje a posiluje tzv. přenositelné dovednosti. Studenti nutí v extrémně krátkém čase zpracovat obrovské množství informací, komunikace a vyjednávání běží v angličtině, děje se mnoho věcí najednou a účastníci kurzu si musí vydobýt místo v rámci svého týmu, zároveň za něj hrát a spolu s ostatními spoluhráči prosadit svá stanoviska proti ostatním,“ popisuje Michal Parízek.
Dodává, že studenti ze sebe během třídenních jednání skutečně vydali to nejlepší, zjistili, jaké to je, zformulovat a hájit své zájmy i ve velmi ostrých diskuzích a také se umět rozhodnout, kdy je třeba prosazovat svou a kdy je lepší o krok ustoupit.
Více se o krizových hrách dozvíte při poslechu pořadu Za hranou nebo z článku zde.
