Kterak Zeman, Klaus a Grégr zařídili hospodářský růst

Mimoděk člověka napadne, že to musí být zásluha těchto dvou mužů, který dali rozvoji ekonomiky potřebnou stabilitu opoziční smlouvou. Kromě toho ještě ministra průmyslu Miroslava Grégra, který slíbil, že pokud dostane peníze na svůj "velký třesk", tak letos ekonomika poroste o plná čtyři procenta. No to už si dáme líbit, pane ministře!

Radost podruhé

"Děkujeme vám politici za to, že se budeme mít lépe," měl by znít zemí hlas všech občanů. Jenže nezní a to je dobře. Člověk ani nemusí být skeptický: čísla o růstu jsou opravdu slibná a všichni znalci skutečně čekají, že vydrží i v příštích letech. Znamenají ale rozhodně něco jiného, než se nám snaží naznačit Klaus se Zemanem a Grégrem.

Vlastně se dlouho čekalo, až tento okamžik přijde. České hospodářství zažívalo dlouhodobý propad během dvaceti let normalizace. Mělo se to změnit po likvidaci RVHP, kdy se Česká republika přidala k dynamickým trhům západní Evropy a liberalizovala svůj obchod. Recese však trvala i po roce 1989. Spolu s ní i debata, jestli nadále žijeme z podstaty jako za komunismu, anebo jestli se hospodářství transformuje a chystá k expanzi na nové, západní trhy. Radost, že už máme transformaci za sebou a nastávají lepší časy, poprvé zvěstoval Václav Klaus v roce 1993. Potom hospodářství skutečně tři roky rostlo. Jenže následoval další propad, protože růst simulovala pouze zvýšená spotřeba obyvatelstva a nepotřebné investice do zastaralých českých továren.

Dnes tedy zažíváme podobnou radost podruhé a zdá se, že může být trvalejší. Je pravda, že k růstu přispěly větší výdaje vlády, zdravým jádrem ale jsou zahraniční investice. Nemíří k nám sice prostřednictvím nadále neprůhledného trhu s kapitálem, po České republice ale rostou desítky zbrusu nových zahraničních fabrik, které zaměstnávají stovky lidí. Vládě budiž dík za to, že takovému pohybu nepřekáží.

Teď už to půjde samo

Hlavní příčinou optimismu odborníků jsou úvahy o dlouhodobých trendech. Světoví statistici si totiž už před časem povšimli, že ekonomiky jednotlivých zemí či větších hospodářských celků rostou v delších časových obdobích stejnoměrně, přitom zcela nezávisle na tom, kdo právě vládne.

Například Evropská unie roste průměrným ročním tempem dvě až tři procenta, a pokud nedojde k převratným systémovým či společenským změnám, poroste tak i nadále. Tento obr přirozeně do svého systému vtahuje méně rozvinuté země ze svého okolí. Polsko, Maďarsko i Česko tak Evropskou unii budou automaticky dohánět. Poláci a Maďaři o něco většími skoky, protože startovali z nižší pozice než Češi. Znalci proto věští Polákům dlouhodobý průměrný růst ve výši šesti procent, Čechům 4-5 procent.

Z toho plyne jednoduchý výklad: také Češi se blíží poměrům, které odpovídají normální ekonomice západoevropského typu. Nadále tedy budeme růst víceméně automaticky, podle toho, jak poroste Evropská unie. Pokud se tato informace potvrdí, je to skutečně důvod k oslavě.

Vlastně zbývá jediná pochybnost: co když je sebechvála politiků pravdivá a co když růst skutečně zařídili právě oni? Třeba ministr Grégr svými dotačními programy pro krachující podniky typu Zetoru, Vítkovic nebo severočeských hnědouhelných dolů.

Možná také pomohly obě strany opoziční smlouvy obhajobou monopolů typu ČEZ, který zlepšuje obchodní bilanci vývozem elektřiny. Takové metody totiž růstu prospívají o hodně méně, než například rozumné investice do soudů či vzdělání. Také musí skončit s naším vstupem do Evropské unie, která přímé vládní dotace podnikům a monopoly nepřipouští. Ekonomové naštěstí ujišťují, že lobbyistická politika ministrů a partají velký vliv nemá.

Konec špatných investic

Občané by přesto měli Zemanovi a Klausovi jejich radost z hotelu Marriot dopřát. Ostatně málokdo by odolal honosit se svou mocí ve chvíli, kdy se zdá, že prospívá celé společnosti. Tuzemští politici by toho rozhodně měli využít, dokud jim ještě někdo sebechválu věří. Zvlášť když je to s nimi tak špatné, že každá podobně příznivá zpráva je pro ně a jejich moc zvoněním umíráčku.

Význam politiků je dán tím, že ovládají stát, jinými slovy: vybírají daně a pak je rozdělují podle svého uvážení. Hospodářskému růstu tím příliš neprospívají. Daně přece odebírají zisk podnikatelům, kteří nemohou investovat, vyprazdňují i peněženky spotřebitelům, kteří nemohou utrácet. Stát má na starosti veřejné investice a některé z nich jsou skutečně potřebné: málokdo bude podnikat v zemi, která nemá dobré telefony, soudy či vzdělanou populaci. Je ale také známo, že stát často investuje špatně.

Dosud to ani nešlo o mnoho zlepšit, protože právě ze špatných investic roste moc politiků.

Ministr dopravy Jaromír Schling jistě získá prestiž u mnoha stavebních podnikatelů, když bez výběrového řízení zadá stavbu dálnice předem vybrané firmě. Státní pokladna na tom sice prodělá, podniky ale budou mít zisk o to větší.

Podobných "chyb" nadělala ČSSD s podporou ODS spoustu a jen optimisté si myslí, že politici jiných stran by jich udělali o mnoho méně.

Proto se odkládá deregulace nájemného: co by pak dělalo ministerstvo pro místní rozvoj, kdyby nemohlo regulovat? Muselo by se zrušit.

Je to tak i s penzemi: jak je můžeme předat soukromým fondům, ptají se oprávněně státní úředníci. Možná by byly efektivnější, co bychom pak ale sami dělali?

Hospodářský růst, který nezpůsobily chyby politiků, ale zahraniční investice, obrací zemi opačným směrem. Vždyť s jakou podporou a vůbec zájmem může česká vláda počítat od občanů, kteří budou pracovat u zahraniční firmy, budou moci kdykoli přestoupit do její pobočky v cizině, platit tam i na důchod a posílat tam děti do škol?

Budoucí Zemanové a Klausové mohou s nějakou prestiží počítat pouze ve chvíli, pokud nabídnou lepší nebo přinejmenším stejně dobré veřejné služby jako okolní vlády. Stát bude sloužit a jeho správci už nebudou mít peníze na špatná rozhodnutí, tolik potřebná pro jejich popularitu. Pocitem osvícené vrchnosti se zkrátka dlouho těšit nebudou. Tak ať si užijí, dokud to ještě jde.

Petr Holub Autor je šéfredaktorem časopisu Respekt Napsáno pro Svobodnou Evropu a Respekt v rámci cyklu Dnešek

Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa 25. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz