Lída Rakušanová

„S půdou, na které stojí tvrzení, že NATO není aktivním účastníkem války na Ukrajině, je to jako s ledovcem při změně klimatu.“ To jsou slova německého politologa Panyho.

„Kdo má opravdový zájem o přátelství s Ruskem, musí s ním jednat jako rovný s rovným a říkat mu pravdu do očí, i kdyby byla nepříjemná,“ řekl Václav Havel v květnu 2001.

Pátek 7. října 2022 má šanci vejít do dějin. Jako den, kdy se v Praze rozhodovalo o osudu Evropské unie. O tom, zda se Unie dokáže ještě víc semknout a solidarizovat.

„Nenechte se zneužít manipulátory, kteří na náměstích nabízejí jednoduchá, ale nerealistická řešení důsledků Putinovy války,“ zaznívá z nejvyšších pater vládní politiky.

Když Vladimir Putin ohlašoval ve středu ráno částečnou mobilizaci, neopomněl opět zdůraznit, že Rusko má jaderné zbraně, které může použít, bude-li napadeno.

Tak velkolepý pohřeb, jakého se v těchto dnech dostává zesnulé britské panovnici, za našich životů zaručeně nikdo na světě neviděl.

„Na Ukrajině jde lidem o život. Ve vaší zemi jde lidem o komfort.“ To jsou slova ukrajinského ministra zahraničí adresovaná Německu. 

Tažení s obytňákem po Česku potřeboval Babiš korunovat triumfálním výstupem na obrazovce. Což provedl způsobem, kterým co do buranské žoviálnosti strčil do kapsy i Jakeše.

„ČEZ u nás vyrábí elektřinu za pár halířů, jenže ji kvůli EU vyváží do Německa na burzu, odkud si jí Češi musejí draze kupovat. A vláda proti tomu nedělá nic!“

V Česku se doposud šetří energiemi hlavně proto, že nejsou peníze. Ti majetnější na nějaké šetření většinou okázale kašlou. Teď je šance to změnit.