Lukáš Jelínek

Kdyby někdy někde byla nějaká vláda natolik neprozřetelná, aby nechala v referendu hlasovat o daních, mohla by se se zlou potázat. Vnímáme je jako přítěž, ne-li trest.

Přestože situace na levici není jasná, lze mnohé odhadovat. Poté, co hnutí ANO vyštípalo ze Sněmovny ČSSD a KSČM, část voličů oslovuje sociální rétorika Andreje Babiše.

Pražský hrad je stát ve státě. Ať umístěním a architektonickou podobou, nebo počínáním jeho nájemníka, prezidenta republiky. Dvojnásob to bylo patrné za éry Miloše Zemana.

Venku se potýkáme s aprílovým počasím, ale ve Sněmovně tají ledy. Však už taky bylo na čase. Vládní koalici slouží dolní parlamentní komora jako průtokový ohřívač.

Každý je svého štěstí strůjcem. Přehoupne-li se brzy vláda Petra Fialy z kategorie „nepochopená“ do kategorie „neoblíbená“, bude to jen její vinou.

Vlády ČR a SR se potkaly už poosmé. Zatímco v minulosti se po jejich jednání omílaly fráze o blízkosti obou zemí, nyní lze tušit upřímnou snahu rozvíjet konkrétní projekty.

Občanům má služební zákon garantovat nezávislou a profesionální státní správu a erárním zaměstnancům mimo jiné to, že se jejich židle neotřese při každé změně vlády.

Spolu se jmenováním guvernéra a členů bankovní rady České národní banky patří výběr ústavních soudců ke klíčovým pravomocem prezidenta republiky.

Emoce, které v posledních týdnech hýbou Sněmovnou, nejsou dány jen střetem mezi vládními a nevládními stranami, ale také přetahovanou uvnitř opozice. 

Kdyby byl Aleš Michl konsensuálně přijímaným guvernérem ČNB, patrně by jeho čekání na bezpečnostní prověrku na stupeň „přísně tajné“ takovou pozornost nevyvolávalo.