Lukáš Jelínek

Kdybychom přirovnali vládnutí k filmu, dalo by se na adresu kabinetu Petra Fialy uvést: slibný námět, odbytý scénář, mizerné dialogy a slabí herci.

„Poslušně hlásím, že ten pán je hotovej nezmar. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili vod Exnerů, ale dycky se tam vrátil. Takovej byl vytrvalej, že se moh’ stát ministrem.“

Hosté se v sobotu v katedrále svatého Víta na Pražském hradě naposledy rozloučili s knížetem Karlem Schwarzenbergem. Jaký odkaz politik národu zanechal?

Způsob, jakým Petr Fiala (ODS) vstoupil do jednání s nemocničními lékaři stěžujícími si jak na sloužení drsných přesčasů, tak na neadekvátní ohodnocení, mnohé překvapil.

Stávka je za námi. Zaznělo při ní hodně silných slov ze strany odborářů i politiků. Teď jde ale hlavně o to, zda byla vyvrcholením nespokojenosti s vládou Petra Fialy.

Jestli si vláda Petra Fialy (ODS) myslela, že už ji nemůže potkat nic horšího než stávky, pouliční protesty a opoziční obstrukce ve Sněmovně, ošklivě se mýlila.

Zahraniční politika patřila do výkladní skříně Fialovy vlády. Byla uznávaná doma i v cizině. Patří k ní předsednictví v EU i rozvíjení harmonických vztahů se sousedy.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Fialova vláda dosud hřešila na to, že české odbory jsou umírněné, možná až krotké.

Nesouzní-li realita s mými představami a přáními, tím hůř pro realitu. Vedena tímto přístupem zatroubila ministryně obrany za ODS Jana Černochová k vystoupení ČR z OSN.

V půlce října a s týdenním odstupem proběhly konference TOP 09 a KDU-ČSL patrně shodou okolností. Náhodou být nemusí, že se tak stalo po schválení úsporného balíčku.