Martin Ehl: Mořské plody aneb Obchod krevetami
Patřím k těm Čechům, kteří příliš neocení fakt, že se během dovolenkové sezóny dostanou k moři jako ke zdroji čerstvých potravin. Ryby mi většinou smrdí – a to včetně vánočního kapra - a takzvané plody moře dokážu ocenit především jako barevnou dekoraci, nikoli jako poživatinu.
V životě jsem ochutnal dvě ústřice. Byly čerstvé, právě vytažené ze zálivu, v němž se nacházely farmy na jejich pěstování.
Tu první jsem si dal, abych tuto údajnou lahůdku ochutnal. Tu druhou, aby mě vyfotili. Tím jsem s ústřicemi skončil. Doživotně.
Přesto mě zaujaly zprávy o tom, jak ropa volně vytékající do Mexického zálivu devastuje stoly v Americe, neboť záliv byl a doufejme, že i nadále bude zdrojem mnoha různých lahůdek, které oceňují američti gurmáni i gurmeti.
Jde přitom hlavně o krevety. Nejméně třetina bývalých lovných oblastí byla kvůli ropné skvrně uzavřena a bývalí krevetáři teď sbírají ropu.
Mimochodem, jak vypadají takoví krevetáři? Snad každý si vybaví scény z nesmrtelného filmu Forrest Gump, jehož hrdina se rozhodl splnit sen kamaráda z války. Za slovní podpory svého bývalého velitele přežil na moři bouři, která rozmetala ostatní krevetové flotily.
Z lovu krevet zbohatli, zařídili pohodlný život nejen rodině válečného kamaráda, který o podobné lodi snil, ale i sami sobě. Vydělané peníze investovali do jisté údajně ovocnářské firmy, jež měla ve znaku vykousnuté jablko.
Scény z filmu se mi vybavily, když jsem studoval zprávu o stavu krevet jako obchodovatelné komodity. Ano, nejen lidé jsou zdrojem a komoditou, o čemž svědčí rostoucí počet oddělení lidských zdrojů ve firmách, ale i nebohá zvířata. Budoucí úlovky krevet se ale neobchodují na burzách jako cenné papíry, ale dělají se – postaru - konkrétní obchody s konkrétními krevetami.
Za dva měsíce od počátku úniku ropy po výbuchu těžní plošiny firmy BP stoupla ve Spojených státech cena krevet o čtyřicet procent. Už loni přitom produkce krevet na na velkých farmách klesla kvůli neznámé nemoci v Asii a špatnému počasí globálně.
Díky stejným farmám ovšem produkce krevet na světě stoupla za posledních dvacet let natolik, že se staly v některých regionech v podstatě obyčejnou potravinou.
Dost dobře si třeba vybavuji, když jsem při dubnovém pobytu v čínské Šanghaji dostával krevety v místní kyselkavé omáčce jako předkrm ke každému jídlu a po třech dnech už jsem nemohl vidět ani krevetí ocásek.
Hlavně americké restaurace a potravinové společnosti se v posledních týdnech snaží předzásobit krevetami, což také žene ceny nahoru. Mexický záliv je sice zdrojem pouhé osminy americké spotřeby krevet, ale asijští dovozci se rostoucím cenám rádi přizpůsobí.
Třiaosmdesát procent plodů moře, které Američané snědí, je dovážených ze zahraničí. Američtí žrouti tedy hlady neumřou. Mlsalové ovšem mohou plakat. Krevety jsou dražší a většina amerických ústřic je z domácí produkce, kterou bude hodně těžké nahradit.
Autor je redaktor Hospodářských novin
