Nejbližších třicet let bude obtížných až chaotických, říká o zelené transformaci belgický profesor

Příčinou dnešní situace v Evropě je podle něj to, že jsme příliš závislí na volném trhu. Před třiceti lety si ještě každý stát samostatně vyjednával dlouhodobé kontrakty – to se změnilo, ale tržní síly nám posledních deset let umožňovaly těšit se z poměrně stabilních cen plynu.

Čtěte také

Lidé budou přemýšlet, jestli zatopí, nebo si uvaří, obává se dekarbonizace energetiky europoslankyně Vrecionová

V roce 2019 dokonce začaly ceny padat. Když loni začala pandemie, snížily se přímo dramaticky. To znamená, že nikdo neinvestoval do rozšiřování těžby, vysvětluje belgický profesor.

Když ale skončily první koronavirové uzávěry, všechno se změnilo. Ekonomická obnova byla mnohem silnější, než se očekávalo. A to poptávku po plynu zvýšilo.

Nedostatek plynu podle Mezinárodní energetické agentury dále vyhrotilo několik mimořádných klimatických událostí. Jihovýchodní Asii i Spojené státy zasáhla krutá zima. Americké zásoby plynu se po mimořádně chladném únoru už nevzpamatovaly.

Světový trh s plynem dokáže jen v omezené míře odpovídat na rušivé události.

V Brazílii – ale i jinde – zase bylo nezvykle suché jaro, což omezilo výkon vodních elektráren. Poptávka po plynu se zkrátka zvýšila na celém světě a dodavatelé nestíhali.

Čtěte také

Jestli jsme v říjnu mluvili o energetické krizi, tak teď se dostáváme do megakrize, hodnotí ekonom Křeček

Norsko, hlavní evropský producent zemního plynu, například zápasilo s technickými problémy, které snížily objem těžby o patnáct procent.

Ekonom Albrecht v deníku De Standaard upozorňuje, že světový trh s plynem dokáže jen v omezené míře odpovídat na rušivé události, jako je napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud by obě strany sporu dosáhly porozumění, ceny by poklesly. To ale belgický expert nepředpokládá, protože soustřeďování ruských jednotek u ukrajinských hranic dál pokračuje.

Jen vysoké ceny fosilních paliv nestačí

Jako určitý paradox se může zdát skutečnost, že Albrecht, podobně jako další environmentální ekonomové, po léta prosazuje zavedení uhlíkové daně a zvyšování cen energií z fosilních paliv. Obě opatření by ale podle něj měla být pozvolná a předvídatelná – v takovém případě by investoři věděli, na čem jsou.

Čtěte také

Budou hodiny, kdy bude elektřina drahá a spotřebu odložíme. Ale je to správné, říká šéf Komory obnovitelných zdrojů

Náhlé skokové zvýšení cen v rámci systému emisních povolenek nevede nutně k nárůstu zelených investic. Ceny jsou teď příliš nestabilní, nepředvídatelné a během několika měsíců můžou zase snadno klesnout.

V takové situaci investoři pociťují nejistotu. Pokud ale ceny zůstanou vysoké delší dobu, změní se to. Johan Albrecht předpokládá, že na atraktivitě by mohly získat třeba investice do baterií.

Za velké poučení, které nám letošní rok přinesl, považuje to, že klimatická politika, založená jen na vysokých cenách fosilních paliv, neobstojí. V současnosti se o klimatických výzvách mluví jako o otázce změny technologie. To je ale chyba, která může být i nebezpečná.

Jako poválečná Evropa

Nejbližších třicet let bude velmi obtížných, možná dokonce chaotických. Úkolem politiků bude, aby klimatické výzvy představili jako proces společenské transformace, která zvýší kvalitu života pro všechny. Uhlíková neutralita přinese také lepší vzduch, odlišné rozvržení veřejného prostoru a města, přizpůsobená víc svým obyvatelům než těm, kteří tam dojíždějí autem.

Čtěte také

Jako kdyby léčili rakovinu jitrocelovým sirupem. Češi se neshodují, jak řešit klima, tvrdí psycholog Krajhanzl

Vhodné je přirovnání k poválečné Evropě. Celá města tehdy ležela v troskách, ale ekonomická obnova byla překvapivě rychlá. A navzdory tomu, že se nedostávalo zdrojů, technologií, lidského kapitálu ani znalostí, vznikl tehdy moderní evropský sociální stát. Není náhoda, že Francouzi tomuto období říkají Les Trente Glorieuses, tedy třicet slavných let, a Němci hospodářský zázrak.

Byl to v první řadě inkluzivní projekt společenské transformace, na kterém se podílel každý a každý z něj měl prospěch. K dosažení uhlíkové neutrality musíme přistoupit podobně, má jasno belgický ekonom. Tohoto cíle může dosáhnout jenom silná vláda, která vytyčí jasné priority.

Demonstranti označovaní jako žluté vesty vyšli do ulic francouzských měst proto, že na francouzském venkově se bez auta neobejdete. Před sto lety tam přitom všude, podobně jako v Belgii, byla hustá železniční síť. A to bylo v době, kdy měly státy mnohem méně prostředků.

Pokud to bylo možné tehdy, pak můžou vlády dopravní infrastrukturu zlepšit i v příštích třiceti letech, konstatuje v rozhovoru pro belgický deník De Standaard profesor Johan Albrecht.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Témata vybral Miroslav Tomek.

Způsobilo rekordní inflaci v Evropě zdražování čínského zboží? Historicky první americká viceprezidentka Kamala Harrisová zatím ve své roli zůstává za očekáváním. Co je pravdy na tvrzení Turkmenistánu, který říká, že se mu vyhýbá koronavirová pandemie? A plánovaná zeď na polsko-běloruských hranicích rozdělí i největší evropský prales.