Neobjektivita v publicistice

8. leden 2017

Publicistika, tedy rozhovory a komentáře, je z podstaty věci založena na sdělování osobních, často vyostřených názorů.

Dobrý den,

dnes jsem po dlouhé době poslouchal asi dvě hodiny vysílání Českého rozhlasu Plus. Jsem velice znechucen z toho, co jsem slyšel. Nepodložené útoky na pana prezidenta, absolutně neobjektivní hodnocení tiskové konference pana Putina. Neznám aktivního politika, který by byl schopen bezprostředně několik hodin odpovídat na otázky z publika. Ale podle vašeho hosta se jednalo zase o ruskou propagandu. Jak ubohé, jak ubohé je vaše médium, které šíří tyto zhovadilosti.

Takže Český rozhlas neposlouchat, neposlouchat a raději si urvat uši. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou (nepřesný citát ze Švejka).

Když máte být veřejnoprávní médium, tak ať vás platí ta veřejnost, která těm vaším kecům věří. To je podobné i s veřejnoprávní televizí. Takže zprivatizovat a zakódovat jako satelitní televizi. Když chci poslouchat, tak holt musím zaplatit, ale také nemusím. V dnešním stavu musím platit (za blbosti), ač se na ČT nedívám a ČRo neposlouchám. Je to vlastně daň navíc. Tento stav nemůže trvat věčně, a proto doufám v určitou revoluci a vyměnění veškerého vedení v ČRo a ČT. Snad se toho dožiji.

Vladimír Vařil

<hr/>

Vážený pane Vařile,

děkuji Vám za názor na práci zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu. Mým úkolem je shromažďovat ohlasy posluchačů, seznamovat s nimi odpovědné rozhlasové pracovníky a případně navrhovat řešení problémů. Váš dopis jsem předal řediteli Zpravodajství ČRo i šéfredaktorovi Českého rozhlasu Plus a využiji jej jako jeden z argumentů v diskusích o potřebě maximální objektivity a vyváženosti, tedy hodnot, které vyplývají ze zákona.

S šéfredaktorem ČRo Plus Ondřejem Nováčkem jsem na toto téma nedávno mluvil a další schůzky nás čekají. Mé stanovisko je jednoznačné a opírá se o zákon o Českém rozhlase a o Kodex Českého rozhlasu. Zpravodajství a publicistika ve veřejnoprávním médiu nesmějí být jednostranné, zaujaté, tendenční. Ve zpravodajských relacích žádnou z těchto negativních tendencí nepozoruji, jsou připravovány na vysoké profesionální úrovni a dodržují přísná pravidla.

Publicistika, tedy rozhovory a komentáře, je z podstaty věci založena na sdělování osobních, často vyostřených názorů. Nejde o to, aby názory, které kritizujete, nezaznívaly. Mohou a mají zaznívat, a spolu s nimi má Český rozhlas dávat přiměřený prostor rovněž představitelům jiných, třeba i protikladných názorů. Český rozhlas nepatří žádnému politickému směru a nemá propagovat žádnou konkrétní politickou stranu. Z výše uvedených dokumentů vyplývá, že dramaturgie je povinna poskytovat prostor zástupcům co nejširšího názorového spektra, tak, aby si posluchač z objektivního zpravodajství a konfrontace subjektivních stanovisek sám mohl udělat vlastní pohled na věc.

Toto je východisko, které zastávám jako zástupce oprávněných zájmů posluchačů. Uvědomuji si zároveň, jak složité je složit živé, aktuální vysílání tak, aby se posluchačům v relativně krátké době dostalo široké spektrum názorů. Nicméně je třeba, aby posluchač měl jistotu, že rozhlasoví pracovníci o právě takovou názorovou pestrost usilují.

Dovolte ještě poznámku k závěru Vašeho dopisu. Jsem vystudovaný historik a zkušenost s dějinami mne vede k přesvědčení, že žádná revoluce nepřinese to, co si od ní její aktéři slibovali. Změna paradigmatu neznamená vyřešení problémů, často dojde jen k přepólování. V našich podmínkách se mi jako efektivnější jeví cesta postupného řešení problémů. Už proto, že revoluce ničí kontinuitu, a to je hodnota, kterou považuji pro dnešní společnost za klíčovou.

Přeji Vám v novém roce vše dobré a věřím, že Vám přinese i pěkné posluchačské zážitky.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Spustit audio