Z agendy mediálních ombudsmanů
Výběr témat, kterými se zabývají mediální ombudsmani v zahraničí.
Počet členů Mezinárodní organizace mediálních ombudsmanů (ONO), mezi které patří i ombudsman Českého rozhlasu, se v roce 2023 blíží stovce. S prací některých z nich se může veřejnost seznámit prostřednictvím jejich webových stránek, kde jednotliví mediální ombudsmani (v anglosaském prostředí nazývaní častěji veřejnými editory) zveřejňují čtenářské ohlasy, dotazy a kritiky, případně své vlastní úvahy těmito podněty inspirované. Výběr těch nejzajímavější z nich, který přinášíme na následujících řádcích, ukazuje mimo jiné, že navzdory lokálním specifikům obsahují agendy mediálních ombudsmanů z celého světa velmi podobná témata.
Veřejnou editorku kanadských novin The Globe and Mail Sylvia Steadová podnítila čtenářská kritika editorialů a názorových sloupků k obecné úvaze o smyslu tohoto novinářského žánru.
„Účel úvodníků je často špatně chápán. Jsou psány anonymně, protože jsou hlasem deníku The Globe and Mail a mají plnou podporu vedoucích redaktorů. [...] Redakční články, stejně jako názorové sloupky, mají obsahovat silné názory, které rozvíjejí diskusi a mohou zpochybnit váš způsob myšlení. [...] Mohou být psány i zábavným, provokativním způsobem, který vás upozorní na závažné téma, které byste jinak mohli ignorovat.“
Elisabeth Ribbansová z britského The Guardian ve svém článku předkládá přehled častých chyb, kterých se novináři dopouští při výkladu statistických a matematickýh údajů, přičemž jako jednu z nejtypičtějších uvádí záměnu pojmu „procento“ a „procentní bod“. „Statistiky jsou často přirovnávány k minovému poli“, připomíná autorka a ve svém textu s pomocí konkrétních případů zdůrazňuje potřebu přesnosti a důslednosti v interpretaci čísel a dat.
Jack Nagler z kanadské veřejnoprávní stanice CBC v rámci odpovědi nespokojenému čtenáři nabízí vhled do způsobu, jakým CBC postupuje v případech, kdy text zveřejněný její redakcí vyžaduje korekci nepravdivého nebo zavádějícího tvrzení.
Arjen Fortuin, píšící pro nizozemský deník NRC se zamýšlí nad choulostivým tématem psaní o zesnulých osobách. Ve svém textu předkládá k zamyšlení otázky, nakolik má být i zemřelým lidem zachováno právo na soukromí nebo do jaké míry a zda vůbec má empatie k pozůstalým ovlivňovat novinářskou práci.
Ani oblasti žurnalistiky se nevyhnou výzvy spojené s prudkým rozvojem umělé inteligence. Na některá nejzásadnější úskalí upozorňuje ve svém textu novinář a předseda nizozemské Rady pro žurnalistiku Frits van Exter.
Milan Pokorný
