Nezaujatost moderátorů

Dobrý den,

vážený pane, posloucháváme vcelku oblíbený pořad Pro a proti, který běží na Plusu, např. dopoledne mezi cca 10.30 a 10.00 hod.

Občas nebo častěji se objevuje problém. Moderátoři se snad snaží o neangažovanost a netendenčnost, nezaujatost, být nad věcí, nicméně někdy je posluchači zcela zjevné a velmi nepříjemné, když moderátor často rušivě vstupuje do řeči některého účastníka debaty – zatímco u druhého ne! Ono nelze spolehlivě prokázat, zda záměrně –ale jakkoliv člověk jen orientačně zběhlý v psychologii člověka ví hned svoje!!

Zcela konkrétně l3. 10., kdy Veronika Sedláčková opakovaně přerušovala a narušovala řeč pana Novotného a brala mu tak myšlenku, kdežto protiřečníku, panu Žantovskému nic takového neudělala.

Mluvil snad pan Novotný „blbě“ a pan Žantovský „vzorně“? Mimochodem kolikrát jen slyšíme v rozhlase nervy drásající projevy i vzdělaných lidí, zahlcených plevelnými slovy, např. vlastně, jakoby, anebo dvakrát či třikárt po sobě opakovanými slovy nebo věčným hmm a nikdo tyto przniče normální mluvy nijak nekoriguje… Co kdyby Český rozhlas předtím, než tyto lidi vezme k sobě do éteru, zjistil, zda jsou schopni přirozeně zdravě se vyjadřovat? Aha, to se nesmí. Svoboda projevu. A co kultura a kulturnost – a co na druhé straně svoboda a jisté právo posluchače na poslech zdravé kvality?

Situace se jeví tak, že jakmile moderátor je na straně určitého mluvícího, ruší toho druhého. Posluchač to velmi cítí a pozná. A už mluví v pořadu kdokoliv, je minimálně slušné ustavičně „vybraného“ mluvčího nepřerušovat.

Projednejte to, prosím s příslušnými pracovníky… (Paní Tachecí by sem také možná mohla patřit.) A jiní.

Vřelý dík.

Antonie a Klára P.

Vážené paní posluchačky,

děkuji vám za obě kritické připomínky. Nejprve si dovolím poznámku k obecnější připomínce týkající se tzv. plevelných slov a hezitačních zvuků v publicistických žánrech. Jsou to zcela jednoznačně prohřešky proti standardní úrovni kultury mluveného projevu.

Český rozhlas je veřejností považován za referenční médium v této oblasti a měl by takové projevy co nejvíce omezovat. V tom jsme zajedno.

Problém je v tom, že vývoj médií spěje v oblasti publicistiky dlouhou dobu (minimálně od šedesátých let minulého století) od připravených projevů k autenticitě, bezprostřednosti. Tento trend je pochopitelný, neboť posiluje vazbu mezi posluchačem a médiem, vtahuje posluchače do události, do atmosféry. Nese s sebou ovšem nezamýšlené negativní efekty, mezi nimi i vámi kritizované projevy rozpaků, hledání správných výrazů i zcela obyčejné zafixované zlozvyky.

Pokud jde o mluvčí z řad pozvaných hostů, lze jim v jisté míře tyto nešvary odpustit ve jménu výše zmíněné autenticity a bezprostřednosti vjemu. Ovšem o to přísněji bychom měli posuzovat mluvený projev pracovníků Českého rozhlasu.

V této oblasti dlouhodobě spolupracuji s Oddělením vzdělávání, jemuž předávám podněty a stížnosti posluchačů. Pracovníci tohoto oddělení pořádají pravidelné semináře a školení pro ty, kteří tzv. chodí na mikrofon. Uznávám, že ne vše je ideální, ale musím ocenit řadu aktivit, které se snaží o co nejlepší stav: dobré výsledky přináší například neustále aktualizovaná příručka výslovnosti cizích jmen a výrazů, jež je on-line k dispozici všem zaměstnancům Českého rozhlasu.

Pořad Pro a proti vysílaný 13. 10. 2017 jsem si poslechl a v hodnocení výkonu Veroniky Sedláčkové bych byl mírnější. Povinností moderátora debaty, v níž je více hostů, je strukturovat debatu (určovat témata a trvat na nich, vracet debatující k podstatě věci), dbát na to, aby hosté měli zhruba stejný prostor k vyjádření. Nesmí se přiklonit k jedné z debatujících stran, nesmí se stát jedním z debatujících.

Tyto zásady Veronika Sedláčková v zásadě dodržela. Pana Novotného se několikrát snažila slušně přimět, aby se věnoval podstatě problému, příznivci pana Žantovského by zase mohli poukazovat na momenty, kdy trvala na tom, aby se vyjádřil ke stanovisku jeho oponenta.

Přestože nejsem toho názoru, že by se Veronika Sedláčková dopustila profesionálních selhání, předávám Váš kritický podnět šéfredaktorovi Českého rozhlasu Plus, aby se jím mohl dále zabývat.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu