Jana Kobylinská

„Pořád udržuju prsty v pohotovosti,“ říká houslový virtuóz Jaroslav Svěcený. Soudní znalec v oblasti smyčcových nástrojů je také propagátorem vážné hudby.

„Prvorepublikové vozy mají elegantní tvary. A to, že jedete pomalu, vám vůbec nepřijde. Když je to vůz otevřený, tak ta realita vypadá úplně jinak,“ přbližuje kurátorka.

„Když má člověk spoustu prostoru, tak dlouho vymýšlí. Ale když máte třeba jen pět minut, tak to stejné zvládnete i za pět minut,“ směje se fotograf Roman Franc.

„Nejhorší scénář je, když máte vysoce stresující psychický úkol, kde nemáte fyzickou složku a jste zavření v budově, ze které nemůžete odejít,“ říká vědkyně Dobrovolná.

„Abych pravdu řekl, tak rád pracuji doma. On je to takový docela intimní proces, když tvoříte,“ říká umělecký kovář a výtvarník Pavel Tasovský.

„Přivést klienty živé a zdravé dolů, to je vlastně první úkol,“ říká Karel kříž, který se přes dvacet let intenzivně věnuje profesi horského vůdce.

„Motivy se musí opakovat, ale na každý den si píšu nový trénink, takže děcka nikdy neví přesně, jaký ten trénink bude,“ prozrazuje trenér tří světových rekordmanů.

„Obezita vzniká z poruchy řízení energetického metabolismu těla. Organismus je geneticky nastaven tak, že příjem energie a výdej jsou v nesouladu,“ vysvětluje Jiří Jeřábek.

„Když jsem doma, tak mám trochu klid a nemusím nic neřešit. Na cestě se člověk cítí trošku provinile, že by měl něco dělat, když už tam je,“ směje se Gawliczková.

„Hnacím motorem ve stravování jsou vždy propady. Až se dostaneme do úzkých, tak to teprve začneme řešit,“ říká v Apetýtu foodblogerka Věra Strnadová.