Olejomalby rozhlasového dramaturga Martina Maškak jsou k vidění v Galerii Vinohradská 12
Dubnová výstava v suterénu historické rozhlasové budovy na pražských Vinohradech představí návštěvníkům olejomalby rozhlasového dramaturga Martina Maška. Srdečně jste zváni na vernisáž výstavy ve čtvrtek 7. dubna v 17:00, nebo pak kterýkoliv dubnový čtvrtek od 12 do 18 hodin.
Martin Mašek vystudoval Fakultu multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. S médii spolupracoval od svých 14 let. Nejdříve publikoval kreslené vtipy v porevolučním Dikobrazu, také časopisu Škrt, KUK nebo v deníku Právo, ZN či Expres. Po střední škole pracoval jako scenárista a dramaturg na různých pozicích v televizi Nova (talk show Áčko), pak TV Prima (Prima jízda), následně v Českém rozhlasu Region (pořady Tandem, Hobby magazín), od roku 2008 do dnes na Radiožurnálu (pořad Host Radiožurnálu).
Co se rozsáhlejší výtvarné činnosti týče, od roku 1994 do dnes spolupracuje s Nakladatelstvím Prometheus, pro které vytváří technické i klasické ilustrace do učebnic matematiky a fyziky. K tomu také navrhl několik obálek učebnic.
K malování olejových obrazů se Martin dostal celkem nedávno, teprve v roce 2014 a říká k tomu: „Práce s olejem je pro mě krásné dobrodružství. Na každé další plátno sbírám vždy chvilku odvahu i čas. Olej je skvělá technika, protože stále přicházíte na něco nového. Olejové barvy schnou zhruba 14 dní i déle a teprve pak na něm zase můžete pracovat, dodat další vrstvu – učí vás to trpělivosti. Navíc obraz namalovaný olejem vlastně není nikdy hotový, vždy do něj můžete po čase jakkoliv zasáhnout. Rozhodně se ale necítím jako MALÍŘ, spíš jako někdo, kdo do tohoto umění bude celý život vstupovat jen jako na návštěvu.“
Na výstavě Martina Maška v Galerii Vinohradská 12 najdete především portréty. „Malovat tváře mě baví moc. Když je malování obličeje ve fázi, kdy máte hotové oči, nos, pusu, plátno ožívá a dívá se na vás, vstupujete tak do další dimenze.“ Na otázku, zda má nějaké malířské vzory, odpovídá: "Jsem dost konzervativní, nějak moc neobdivuji současné moderní malířství, naopak se skláním před mistry třeba z dob renesance a romantismu. Byly to časy, kdy se dělalo malířské řemeslo hodně poctivě. Můj oblíbený je například ruský malíř a portrétista ukrajinského původu přelomu 18. a 19. století Vladimir Lukič Borovikovskij.“ Na výstavě najdete krom originálních obrazů i jeden, který je právě kopií Borovikovského portrétu dámy, která se jmenovala Elena Alexandrovna Naryshkina. „Moc se mi ten obraz líbil, tak jsem ho chtěl mít doma, proto jsem si namaloval jeho kopii. Uvědomil jsem si, jak se člověk při takovém kopírování mnohému přiučí. Koukáte tak vlastně malíři přímo pod ruku,“ dodává Martin.
