Ondřej Bláha

Často přicházím do kontaktu s cizinci – studenty i kolegy na univerzitě. Zaujalo mě, když jsem od nich opakovaně slyšel, že my Češi máme jakousi zálibu v maličkých věcech.

Zastavme se ještě jednou u prezidenta Masaryka a především u jeho češtiny, u způsobu, jakým mluvil a psal.

Že má jazyk vliv na to, jak se díváme na svět, dokazuje mimo jiné i to, jak určité jazyky interpretují zvuky, které vydávají i ta nejobyčejnější domácí zvířata.

Svět internetu je skutečně bezbřehý a bezedný. Nejen pokud jde o informace, které člověk o čemkoli a o komkoli může na internetu získat, ale také pokud jde o jazyk.

Málokdy se stane, že by se původní význam slova úplně ztratil a objevil se nový význam, který by s tím starým nijak nesouvisel. Ale stává se to. Důkazem je slovo „chabrus“.

Raný podzim je obdobím utěšeného zrání a často i všelijakého zpracovávání a ochutnávání plodů, které se letos na zahradách urodily. A nejen na zahradách, ale i na vinicích.

Dnes se podíváme na jeden opravdu častý způsob, kterým se náš jazyk potkává, kontaktuje a prostupuje s jazyky cizími - automatický překlad.

Sloveso prošvihnout je v češtině jedním ze slov, které má svůj vlastní příběh.

Nedávno jsem nějakou dobu čekal na své dítě na chodbě jedné z olomouckých hudebních škol a za tu dobu čekání jsem samozřejmě přečetl všechny texty, které tam visely.

Měli jsme na základní škole paní učitelku, která nám často opakovala rčení „důvěřuj, ale prověřuj“. Pátral jsem po jeho původu a zjistil jsem, že bylo dobově příznačné.