Ondřej Bláha

České překlady bible měly tradičně velmi vysokou literární a stylistickou úroveň. Ale dokud se překládalo z latiny, byly to vlastně překlady překladu

Málokdy pociťuje člověk tak intenzivně plynutí času, jako v období před Vánoci. To plynutí času, kterým dny a měsíce mizí v nenávratnu, má svůj odraz přirozeně i v jazyce.

Jak je staré a odkud se vzalo známé slovní spojení krokodýlí slzy. Podíváme se i na kontext, ve kterém se toto spojení typicky vyskytuje.

Existují slova, která jsou prostě půvabná. Jako velmi hezké, legrační a zároveň zvlášť výstižné slovo považujeme přívlastek ošemetný.

Termín sametová revoluce, který je podle pravidel českého pravopisu třeba psát s malým s, je vlastně takový poetický výraz, je to metafora.

Mnozí Slované českou délku samohlásek ani neslyší, stejně jako my třeba neslyšíme různé významotvorné tóny v asijských jazycích. Základem všeho je cvičit a memorovat.

Je tu září a s ním začátek školy. Asi nic se mi nespojuje s prožitkem prvních školních dní víc než vůně nových učebnic, obalů a také inkoustu.

Slovo bombastický definuje reprezentativní Příruční slovník jazyka českého ve svazku z 30. let 20. století jako „nabubřelý, mnohomluvný“.

Když se někdo jmenuje Perchta, tak už tento fakt sám o sobě stačí k tomu, aby dotyčná osoba po smrti někde strašila. Je to totiž jméno strašidelné a zvláštní.

My Češi jsme prý národem jedlíků máku. Zahraniční studenti o máku mluvili jaksi pološeptem, asi tak, jako my si povídáme o tom, že v Nizozemí jde legálně koupit marihuana.