Petr Dudek: Češi a "jejich" Obama
Mluvil jsem nedávno s českým diplomatem. Vrátil se do Prahy ze svého postu v jedné významné demokratické zemi na vánoční dovolenou. Zajímalo mě jeho mínění o velvyslanci, který onu významnou demokratickou zemi zastupuje tady v Praze. Odpověď byla jasná, upřímná, vůči panu velvyslanci nelichotivá - a na vlnách Českého rozhlasu v doslovném znění necitovatelná. Tím chci ale říci, upozorňoval mě onen diplomat, že je všechno v pořádku. Posílají sem do Prahy jako velvyslance takovou nulu proto, že se na nás dívají jako na zemi, ve které se nic zajímavého neděje. Znělo to cynicky, ale pravděpodobně.
Co si mám ale pomyslet, když se dočtu, že Spojené státy se neobtěžují ani natolik, aby post svého velvyslance u nás obsadili nějakou tou kariérní diplomatickou nulou? Už rok, od nástupu nového amerického prezidenta, je velvyslanecký post v Praze prázdný a zřejmě ještě nějaký čas zůstane. Podle mě je odpověď jasná. Pro Američany, tedy přesněji pro administrativu Baracka Obamy, jsme nezajímaví.
My Češi se rádi hlásíme k tradicím našeho spojenectví se Spojenými státy. Vzpomínáme na Masaryka a podporu, kterou mu poskytl americký prezident Wilson. Na generála Pattona osvobozujícího Plzeň. I na George Bushe staršího, jak 17. listopadu 1990 na Václavském náměstí rozeznívá Zvon svobody...
Jenomže naše vztahy se Spojenými státy mají i jiné kapitoly, ze kterých tak nějak neplyne, proč by se o nás dnešní americká vláda měla zajímat, nebo nám dokonce pomáhat, bránit nás a adresovat nám obdivné projevy. Omezme se na uplynulý rok. Bývalý premiér Mirek Topolánek ještě jako premiér země předsedající Evropské unii odsoudil snahu amerického prezidenta Baracka Obamy zbrzdit dopady hospodářské krize jako cestu do pekel. Vývoj americké ekonomiky teď ukazuje, že Obamou vytyčený směr do pekla nevedl. Ano, Obama zachránil americké průmyslové giganty typu General Motors masivními podporami z kapes daňových poplatníků, a podobně jednal i v případě bank. Američané tuto cestu draze zaplatí, ale zdá se, že to není cesta do pekel, ale naopak způsob, jak se hrozícímu peklu vyhnout.
Člověk nemusí být Obamovým příznivcem, aby pochopil, že Bílý dům se jmenováním velvyslance do Prahy nespěchá. Diplomaté, kteří tu bez velvyslance slouží, jistě pravidelně referují domů, jak se u nás o americkém prezidentovi píše. Například šéfredaktor týdeníku Reflex Pavel Šafr do svého novoročního úvodníku napsal, že Obama má tři učitele: Vladimira Putina, Mahmúda Ahmadínežáda a Komunistickou stranu Číny. Připomínám, že Reflex není žádný okrajový plátek, ale společenský týdeník, který se u nás těší slušné pověsti.
Uznávám, že politici, zvlášť ti američtí, si z novinářských soudů nepodložených důkazy mnoho nedělají. Jenže třeba takový Jan Vidím není novinář, ale poslanec z ODS, dokonce jeden z nejzkušenějších. Když Barack Obama loni na podzim zrušil plány na výstavbu radaru v Brdech, vzkázal mu Vidím, že je zbabělec. Janu Vidímovi nemohlo ujít, že většina jeho spoluobčanů si myslela, že by americký radar v Brdech stát neměl. Těm pokud vím, do zbabělců nenadával.
Podřízení jistě Baracku Obamovi vybrali i jiné příklady toho, jak my tady u nás na jeho první rok v úřadě nahlížíme. A možná, že než se rok s rokem sejde, budou nakonec Spojené státy u nás nějakého toho velvyslance mít. Ale ta furiantská drzost, která se mnohých z nás při myšlence na Baracka Obamu zmocňuje, podle mne do roka nezmizí.
Autor je redaktor ČRo 1 - Radiožurnálu
