Petr Dudek: Hrozivý pohled na zmanipulovaný dav
Před naší ambasádou v Moskvě demonstrovala před několika dny skupina osob nesouhlasících s výstavbou americké radarové základny v Brdech. Nějak nepostřehli, že stavbu radaru zablokoval už předtím oficiálně Barack Obama. Chudáci protestující tím projevili nedostatek samostatného rozumu. A také prozradili, že své protesty nemají z vlastní hlavy, ale že tak činí na něčí příkaz, nejspíš i za odměnu. A že ten někdo jim zapomněl říci, že demonstrace proti odvolanému radaru už nemá smysl. Anebo to prostě už bylo zjednané, tak proč brzdit nasmlouvanou akci, že.
My tady v Praze se takovým amatérským demonstracím ruských zjednanců můžeme zasmát. Sovětské tanky od nás odjely už dávno, takže na doby, kdy jsme se neodvažovali proti Moskvě oficiálně vystrčit ani špičku nosu, už jsme zapomněli. Nakonec, proč ne. Ale snad jsme ještě nezapomněli, že naši odboráři vedení Českomoravskou komorou odborových svazů letos v půli května protestovali proti vládě Mirka Topolánka, až se hory zelenaly. To, že vyrážejí na Prahu ve chvíli, kdy už Topolánkova vláda nevládne, protože byla parlamentními nespokojenci donucena k odstoupení, jim vůbec nevadilo.
Potkal jsem tehdy v Praze na ulici kamaráda Angličana, který už deset let posílá z Prahy reportáže do BBC a Deutsche Welle. Toho dne byl smutný. Pokoušel se do Londýna nabídnout reportáž z pražských odborářských demonstrací. Když ale začal vysvětlovat, že protesty se vedou proti už padlé vládě, mysleli si, že si z nich dělá dobrý den a reportáž o takovém zjevném nesmyslu zamítli.
Bylo mi ho líto, ale musel jsem jeho nadřízeným dát za pravdu. Táhnout proti vládě, která už padla, k tomu se snad dá použít ovčí stádo. Ale zástupy dospělých, samostatně uvažujících lidí?
Neuvědomujeme si to, ale žijeme v postkomunistickém světě, pořád ještě formovaném tím předchozím komunistickým. Ve světě, kde sílu obyčejného selského rozumu vytlačuje síla formálního gesta. Takové gesto nemá samo o sobě žádnou platnost. Nebýt široké míry společenského uznání, kterého se mu ovšem u nás dostává. Když se odboráři sjíždějí z regionů, noviny o nich píší. Na obrazovce hřímají odborářští předáci a davy do toho něco skandují. Nikdo se jich nezeptá: proč jste nezůstali doma? Nevidíte, že nepřítel je jinde?
Moje matka za školních let prochodila kilometry po polích na jižní Moravě. Ne z vlastní vůle. Hledala tam se spolužáky povinně mandelinku bramborovou - nepřítele, který prý sežere bramborovou nať a zničí úrodu. Děti z venkovských rodin nebyly zvyklé odmlouvat a obracely každý lísteček. Po mandelince, americkém brouku škůdci, nikde ani stopy. Celá historka je smutná, ale také zábavná.
Děti jsou přece jen děti, nevzaly ještě rozum do hrsti a poslouchají učitele. V jejich konání je bezelstnost a nevinnost. Když se ale na hon za smyšleným nepřítelem vydávají v davech dospělí, je třeba mít se na pozoru. Pohled na zmanipulovaný dav je nepříjemný a hrozivý. Někde za zástupem manipulovaných stojí totiž organizátor, jehož úmysly jsou nečisté.
Autor je redaktor ČRo 1 - Radiožurnálu
