Podcast je v DNA rozhlasu. Slast je úspěšnou vizitkou jeho práce
Loni jsme s kolegy pro Radio Wave hledali nový claim. Měli jsme pocit, že „Děláme vlny“ už je za zenitem. Intenzita debat kolem série Slast potvrzuje, že vlnění nám zůstalo správně. Jedněm na Slasti vadí autorka, druhým téma, ptají se po veřejném zájmu. Třetí zvedají otázku, jestli má rozhlas „fušovat“ do podcastů.
To vše se děje na pozadí dusna v předvečer hlasování o navýšení poplatku a antikampaně médií, kterým by se oslabení rozhlasu hodilo do krámu. Jde o debatu plnou zkreslení a to podstatné v ní zaznívá málo.
Mediální krajinu v Česku tvoří velké mediální domy, menší a nezávislá média, financovaná z reklamy, grantů a předplatných čtenářů a fanoušků, a média veřejné služby. Je mi jasné, že menší a zejména nezávislá média často nemají oproti mediálním gigantům na růžích ustláno, vím to od řady kolegů. A přesto odvádějí skvělou práci, které bychom si měli vážit. Nejen pro tyto aktéry může být Český rozhlas, další velký hráč na scéně, ztělesněním rozpínavého obra, kterého je třeba krotit. Realita zevnitř instituce z pohledu šéfredaktorky stanice pro mladé publikum je opačná a mnohé by překvapila.
Veřejnou službou a srdíčkem složenky nezaplatíte
Rozhlas je instituce financovaná rozhlasovým poplatkem. Platí se za jeden rozhlasový přijímač v domácnosti, není to žádná daň. Už 20 let zůstává poplatek ve výši 45 korun, takže jeho reálná hodnota je vlivem růstu cen, inflace a mnoha dalších faktorů přibližně poloviční. I proto byl rozhlas nucen v nedávné době propustit téměř dvě stovky zaměstnanců a zaměstnankyň a stále je institucí, kde řada lidí pracuje např. na poměry hlavního města za peníze hluboko pod úrovní minimální důstojné mzdy. Ovšem výměnou za velké know-how, které pak lidé často odnesou do rukou soukromých médií, když jdou tzv. za lepším.
Z vlastní zkušenosti šéfredaktorky Radia Wave vím, že o nástupu mladých lidí do Českého rozhlasu nerozhodují finance. Priority leží jinde – rozhlas mají rádi, váží si kvality jeho práce, důvěryhodnosti a spolehlivosti. Jenže každý hrnek jednou přeteče – veřejnou službou a srdíčkem složenky nezaplatíte. Jen z mého týmu za poslední rok kvůli financím odešlo několik schopných lidí. Kam? Do soukromých médií a nezisku. Ano, už i neziskový sektor je pro Český rozhlas na pracovním trhu konkurentem.
Rozhlas vyrábí audio 100 let, podcast je novou formou distribuce
Jedním z nejpalčivějších zkreslení veřejné debaty, v níž byla Slast jen rozbuškou, je domněnka, že rozhlas chrlí stále větší množství obsahu novými cestami, včetně trendu posledních let – podcastů. Český rozhlas poskytuje audio obsah už 100 let a je to jeho priorita. Kromě jiného připravuje zpravodajství, publicistiku, dokumenty, rozhlasové hry, zábavu a další formáty. A jako každé vyspělé médium veřejné služby v západní Evropě využívá všechny distribuční kanály, aby svůj obsah dostal k posluchačům a posluchačkám, tedy i internet. Podcast jako formu distribuce nabízí rozhlas už od roku 2005. Je jedním z průkopníků a dá se říci, že vzestup audia a jeho renesanci ve formě podcastu umožnily mimo jiné i dvě dekády práce Českého rozhlasu.
Některá soukromá média v „podcastovém boomu“ na trend nového typu média v posledních letech naskočila. Mnohým naopak technologický rozvoj protekl mezi prsty jako promarněná příležitost, mluvím o soukromých rádiích, která, jak píše na svém blogu generální ředitel Zavoral, „zamrzla v devadesátkách“, a o to víc teď rozhlasu nepřejícně okopávají kotníky.
Český rozhlas nabízí drtivou většinu obsahu, stejně jako sérii Slast jako pořad ve vysílání (s ohledem na případného dětského posluchače běží Slast až po desáté večerní), ale také jako „on demand“ podcast v online prostředí. Jinými slovy, Slast by Český rozhlas v nějaké podobě vyráběl i před dvaceti lety, jen by sérii pravděpodobně neříkal „podcast“. A těžko si dnes dokážeme představit relevantní médium pro mladé publikum bez online varianty.
Čtěte také
Fakt je, že mladé lidi není snadné zaujmout. Z pozice tradičního média je to ještě těžší. Jako zodpovědné médium veřejné služby, vázané etickým kodexem, tančíte v minovém poli. Kdejaký influencer a podcaster má před vámi náskok, neřeší vyváženost svých sdělení, pomáhají mu komerční spolupráce a reklama, předplatitelé a často i kontroverzní obsah opepřený pro Český rozhlas zapovězeným slovníkem. Jeho zodpovědnost je úplně jiná.
Pozornost generace Z dnes primárně patří mobilu a sociálním sítím, vysoce komercionalizovanému prostředí, jehož ekosystém dvacátníci neradi opouštějí ve prospěch jiných platforem. Proto hrají jak v prostředí sociálních sítí, tak ve světě podcastových platforem média veřejné služby zásadní roli – poskytováním důvěryhodné, nezávislé a z komerčních zdrojů nefinancované osvěty. Pokud by média veřejné služby v těchto prostředích nepůsobila, rezignují tak na poskytování obsahu zmíněných kvalit široké věkové skupině mladých lidí, kteří často teprve vstupují do dospělosti, hledají svůj životní směr a jsou v mnoha ohledech zranitelnější než starší generace.
Rozpolceni nad Slastí o tom, co a pro koho je veřejná služba
Právě v poskytování volně přístupného na komerčních zdrojích nezávislého obsahu tkví jeden ze základních principů veřejné služby. Nic na tom nemění námitka některých debatujících, že by si Linda Bartošová, zkušená profesonální moderátorka, zvládla výrobu série Slast pravděpodobně zafinancovat sama. Pro ně se zjevně stává popularita autorky a projektu diskvalifikačním faktorem.
Další skupina se buď chabě vysmívá autorce, příp. téma bagatelizuje. „Proč mám za tohle platit?“ ptají se často rozhořčeně. Nechápou přitom podstatu veřejné služby, kterou si platíme v zájmu nás všech. „Neplatím jen za uspokojení svého vkusu, ale chci vyjít vstříc i potřebám ostatních a mít k dispozici pořady, které nesou společné hodnoty a kvalitu,“ zní moje odpověď. A přijde-li válka nebo povodně, jsou to právě média veřejné služby, kdo plní nenahraditelnou službu pro drtivou většinu obyvatel, kteří ji dle výzkumů i poslechovosti také oceňují. „Tak ať rozhlas dělá jen zpravodajství,“ hřímají někteří. Ale to by přece taky nebylo dobře. Podstatné společenské funkce tkví i v dalších částech tvorby a při sledování komerčních zájmů je nejde dlouhodobě naplňovat.
Těžko bychom hledali lepší příklad rozpolcenosti, co kdo od média veřejné služby očekává než Slast. Série ohledává hranice populárního a minoritního, okraje a středu, hodnot a peněz, preferencí různých věkových skupin. Najít společnou dělicí čáru vkusových dilemat nelze, proto je rozhlas ve své nabídce obsahu komplementární, pro každého má něco. Nelíbí se vám Slast? V pořádku. Zkuste něco jiného. Třeba pánský talk Pochlap se. Nebo Hergot! o náboženství a spiritualitě. Nebo popkulturní Slejvák. Anebo další ze stanic Českého rozhlasu, pokud vám stanice určená primárně dvacátníkům nevyhovuje. Podstatná je kvalita a různorodost spojená s profesionálními nároky média veřejné služby.
Osvěta, kterou cení ženy, muži i odborná veřejnost
Slast v sobě pojí chytlavost i edukaci, ostatně povinnost vyčlenit místo v programu vzdělávacím formátům ukládá rozhlasu Kodex. Nic podobného soukromá média nemají. Výzkumy stále ukazují, že do sexuálních interakcí, intimní a zranitelné sféry druhých nevstupujeme z rovnocenných pozic. Sexualizovanému násilí v Česku čelí výrazněji více ženy než muži. Téma hranic, ohleduplnosti a komunikace v sexuální výchově na základních a středních školách spíše absentuje. Sex v českých třídách z většiny znamená výklad biologie a rizik.
Že má smysl vést o sexualitě žen otevřenou a kultivovanou debatu, potvrzuje i záplava pozitivních reakcí, které dostáváme. Rodiče, kteří chtějí pro své děti sebevědomější a zdravější vstup do intimního života, přeživší sexualizovaného násilí, teenagerky, studentstvo a také mnoho mužů – tihle všichni a desítky tisíc dalších si Slast už poslechli a napsali nám, jak zásadní, hodnotnou a revoluční práci jsme s nenahraditelným zázemím rozhlasu v zádech odvedli.
A musím zdůraznit, že důvěru médiu veřejné služby daly i účastnice série Slast, odbornice, dívky a ženy, které v podcastu sdílí svoje velmi osobní, intimní a často i bolestné zkušenosti. Aniž bych chtěla mluvit za ně, tohle přece nelze brát za samozřejmost. Jejich důvěry a odvahy si nesmírně vážím, stejně jako práce všech, kteří se na Slasti podíleli. Je jasné, že takovou hodnotu lze hledat právě v médiu veřejné služby. A je jen skvělou vizitkou rozhlasu a Radia Wave, že citlivé, tabuizované a často i marginalizované téma dokáže dostat k tak velkému a mladému publiku s takovou odezvou.
