Podivná politika českého ministerstva zahraničí
Dosavadní ministr zahraničí Jan Kavan, čerstvě zvolený do prestižní funkce předsedy valného shromáždění OSN se může od své někdejší pravé ruky Karla Srby, který je ve vazbě kvůli podezření z osnování vraždy novinářky Sabiny Slonkové distancovat sebe víc, ale že se opět ocitl v podivném světle je evidentní - při nejmenším kvůli tomu, jaké si vybírá spolupracovníky a jak s nimi zachází.
Ve své loni vydané knize Tíha olova loni shromáždili novináři Mladé Fronty Dnes Slonková a Kubík kolem případu pro stát nanejvýš nevýhodného pronájmu tzv. Českého domu, lukrativní nemovitosti uprostřed Moskvy soukromé firmě z Rakovníka řadu detailních svědectví a písemností. Z nich vyplývá jasně, že se ministr Kavan choval v cause Český dům mírně řečeno velice zvláštně.
Na to, že smlouva o provozování hotelu a dohoda o vzájemném poskytování služeb mezi soukromou firmou a českým velvyslanectvím v Moskvě - cituji - jednoznačně a jednostranně zvýhodňuje akciovou společnost Hotel-Český dům a v mnoha případech uvádí velvyslanectví ČR do konfliktních situací s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a následně pak do kolize s legislativními normami Ruské federace, upozornil Kavana v osobním dopise velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta už 4. prosince roku 2000 . Kavan mu na to také osobně odpověděl a to dopisem z 18. prosince, ve kterém se zaštítil usnesením vlády ze 4. října 2000 a dobrozdáním advokátní kanceláře Teryngel-Strnadová. Baštu v něm žádal o přehodnocení stanoviska k podpisu uvedené dohody o vzájemném poskytování služeb. Bašta však nicméně trval na svém a tak Kavanova náměstkyně Helena Opolecká pověřila tehdejšího skladníka v Českém domě Zdeňka Willa diplomatickou funkcí, aby mohl dodatek o poskytování služeb za Baštu podepsat. Ve smlouvě samotné, kterou podepsal 21. listopadu 2000 ministr Kavan a za rakovnickou firmu předseda představenstva Stanislav Brei je kromě naprosto nevýhodných podmínek pro stát, který za všechno ručí, ale dostává sotva třetinu skutečného výnosu z nemovitosti také zakotveno předkupní právo zmíněné firmy při budoucím prodeji moskevského komplexu. To je v rozporu nejen s Kavanovými kompetencemi, nýbrž i se zákonem o výběrových řízeních. Slonková a Kubík citují ve své knize Tíha olova právníka Tomáše Sokola, který tento dokument nazval Smlouvou o korupci.
Dodejme, že vláda ve svém říjnovém usnesení sice v souladu se zákonem rozhodla, že je třeba Český dům pronajmout, protože diplomatická zastupitelstva nemohou v cizích státech provozovat komerční aktivity. Koordinací privatizace činnosti Českého domu ale Kavan pověřil už v srpnu roku 2000 svou pravou ruku, generálního tajemníka ministerstva zahraničí Karla Srbu a smlouvu, kterou mu předložil nejen, že bez váhání podepsal, ale ještě ji hájil. Kavan se zpočátku postavil i za Karla Srbu a obrátil teprve, když bylo zřejmé, že pod tíhou důkazů může jít pod vodu sám. Srba pak vzal všechno na sebe a na svou funkci rezignoval. Kavan ho z ministerstva vyprovodil uznáním, že prý svým odchodem nastavil pro státní úředníky laťku hodně vysoko. Z dalšího šetření novinářů Slonkové a Kubíka ovšem vyplynulo, že Srba nemohl být pro Kavana, který si ho na ministerstvo přivedl nepopsaným listem. Pro své mírně řečeno nestandardní praktiky musel už v r.1997 odejít z ministerstva zdravotnictví, kde za ministra Rubáše, který se dostal do sporu s řediteli nemocnic inicioval na hraně zákona kontroly jejich hospodaření. Také na ministerstvu zahraničí se zapletl do případu, který zaváněl vydíráním, zastrašováním a korupcí a to v souvislosti s causou Štiřín, ve které nedávno soud rozhodl, že se bývalý štiřínský ředitel Hrubý musí Srbovi za nařčení z vydírání omluvit.
Zatímco Srba, o kterém Slonková s Kubíkem zjistili, že byl agentem vojenské rozvědky a nashromáždil majetek, na který si v životě nemohl ze svého oficiálně přiznaného platu vydělat zmizel ze scény, je Kavanova někdejší náměstkyně Helena Opolecká pro svého šéfa očividně natolik nepostradatelná, že si ji hodlá vzít s sebou do svého nového úřadu v OSN.
Případ osnování nájemné vraždy Sabiny Slonkové může mít samozřejmě nejrůznější rozuzlení, včetně toho, že Srbu chtějí možná potopit jeho někdejší kolegové v tajných službách. Ať už ale vyšetřování prokáže cokoli, jedno je možno říct s jistotou už dnes: je něco shnilého ve státě Českém a zvláště pak v Černínském paláci.
