Přítelkyně z domu smutku. Autobiografická kniha Evy Kantůrkové inspirovaná pobytem v komunistickém kriminálu

Knížka Přítelkyně z domu smutku vyšla poprvé v roce 1984 v exilovém nakladatelství v Kolíně nad Rýnem. V Čechách vyšla v roce 1990.

V roce 1992 režisér Hynek Bočan natočil podle románu stejnojmenný čtyřdílný seriál, v němž si hlavní roli vypravěčky zahrála Ivana Chýlková. Seriál získal dvě ceny na filmovém festivalu v Cannes.

V témže roce vznikla i jedenáctidílná rozhlasová četba, kterou načetla herečka Jana Štěpánková.

Eva Kantůrková

Po maturitě na dělnické přípravce studovala Eva Kantůrková (1930) filozofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 50. letech byla tajemnicí Československého svazu mládeže na Strojní fakultě ČVUT, poté v domácnosti.

V roce 1966 nastoupila do Československého ústředí knižní kultury, kde měla na starost ediční plány a činnost hlavních beletrických nakladatelství. Ve volném čase psala svoje první knihy.

Eva Kantůrková|foto:Petr Hloušek, Právo / Profimedia

Její prvotinou byla sbírka psychologických povídek Jen si tak trochu povyskočit vydaná v roce 1966. V následujícím roce jí vyšel román Smuteční slavnost, příběh, v němž smrt stranického tajemníka a chystaný pohřeb dávají příležitost k ohlédnutí se za únorovými událostmi roku 1948 a následnou kolektivizací venkova. Režisér Zdeněk Sirový podle něj natočil v roce 1968 stejnojmenný film, který se ovšem do kin dostal až po listopadovém převratu.

Eva Kantůrková podepsala Prohlášení Charty 77. V letech 1985 a 1986 působila společně s Jiřím Dienstbierem a Petruškou Šustrovou jako její mluvčí. V roce 1980 vydala samizdatem knihu rozhovorů s dalšími chartistkami Sešly jsme se v této knize. Odseděla si za to ve vazbě téměř celý rok, ale díky tlaku zvenčí, amerického Kongresu, britské premiérky Margaret Thatcherové a rakouského prezidenta, se už připravený proces nekonal.

Celá skupina, do níž Eva Kantůrková patřila, však až do převratu zůstala trestně stíhána, se všemi riziky, které to obnášelo: ztrátou pasu, krátkými zatčeními, častými výslechy, možností kdykoliv na tyto „zájmové osoby“ uvalit vazbu nebo je z něčeho obvinit.

„Já jsem nejsvobodnější byla paradoxně v tý Ruzyni. Mohli mě zbít, špatně mě krmili, ale já jsem diktovala protokoly, opravovala mu chyby, tomu vyšetřovateli, ten šílel.“

Zážitky z vězení sepsala Eva Kantůrková do autobiografické knihy Přítelkyně z domu smutku.

Eva Kantůrková patřila k zakladatelům Občanského fóra, na začátku 90. let byla poslankyní ČNR a členkou jejího předsednictva. Později byla předsedkyní Obce spisovatelů, členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, byla první prezidentkou Akademie literatury české.