Tereza Brázdová

Machoňovou pasáží lidé procházejí téměř sto let. A přestože se v ní vystřídaly možná také už stovky obchodníků, stále připomíná eleganci první republiky.

Český buk, brazilská borovice, asijské štětiny nebo rostlina arenga z Mexika. Materiály jsou dnes už různé, tradice ale zůstává.

Před patnácti lety si Pražanovi přivezli do Kamence u Poličky jeden pár pštrosů pocházejících přímo z Afriky. Teď už se jim v líhních klube stovka kuřat ročně.

Budovou nejstarší školy v našem kraji prošly desítky generací studentů a žáků. Ještě dnes ji navštěvují posluchači Moravskotřebovské univerzity třetího věku.

Krásné ženy v záplavě květů, francouzské herečky i kypré Slovanky. Kdo by neznal půvabné plakáty Alfonse Muchy v duchu secese. Prohlédnout si je můžete v Chrudimi.

Příroda Králického Sněžníku, litomyšlský zámek nebo lidové stavby Vysočiny lákají filmaře už desítky let. Do Pardubického kraje míří i zahraniční filmové štáby.

Široce rozkročená stavba kostela sv. Václava dominuje stejnojmennému náměstí. Kostel je ale výjimečný hlavně uvnitř. Jeho štuková výzdoba nemá v Česku obdoby.

Naslouchají lidem a provázejí je životem, od kolébky až do hrobu. Na nedělní vlně z Pardubic nasloucháme zase my jim.

Datum položení základního kamene prý určili astrologové. Zřejmě měli šťastnou ruku, protože zámek lidé obdivují dodnes.

Lidé ke svému životu potřebují štěstí. A dobře to věděli i Pernštejnové, stejně jako si to, že štěstí může být proměnlivé a má mnoho podob.